České vysoké školy udělaly za posledních dvacet let velký pokrok v podpoře studentů se speciálním potřebami. Přesto stále existují obory, jejichž studium je pro lidi s postižením problematické a celkový podíl studentů s postižením značně zaostává za čísly, která by odpovídala zastoupení v populaci.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Karel Chlouba (33) jezdí na elektrickém vozíku a je výrazně odkázán na pomoc druhých. Přesto mezi léty 2008–2015 vystudoval dvě vysoké školy. Osobně zažil kvalitativní posun služeb pro studenty s postižením a může porovnat situaci dnes a před více než deseti lety, kdy nastoupil na bakalářský obor jaderná fyzika na ČVUT. „Dnes už bych měl větší nároky než tenkrát. Ale tehdy mi to přišlo fajn a vyhovující. Existovaly výtahy i plošiny, lidé byli ochotní. Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA se tehdy teprve rozjíždělo. Necítil jsem ani tolik potřeb jako dnes a pořádně ani nevěděl, co všechno bych mohl žádat,“ popisuje Karel situaci, kterou mohou zažívat i současní studenti. 

Velkým úkolem center pro podporu studentů s postižením je proto informování a osobní oslovování. První nabídky přicházejí už v průběhu podávání přihlášek, do nichž lze uvést, zda má student postižení a bude u přijímaček potřebovat nějakou formu podpory. Vše ale záleží na dobrovolnosti, univerzity nesmějí aktivně zjišťovat, zda má uchazeč postižení. Ne vždy jde totiž o zcela zjevný handicap, velký podíl studentů se specifickými potřebami tvoří například lidé s duševním onemocněním.

To však není případ Karla Chlouby. Má viditelné tělesné postižení, v jehož důsledku má potíže i se psaním. „Zpočátku jsem si ale neříkal ani o delší čas na testy, což se projevovalo na výsledcích. Připadalo mi to jako nestandardní výhoda. Když jsem si to později konečně domluvil, byla to velká úleva. Neměl jsem se ostýchat,“ dělí se o svoje zkušenosti Karel. 

Po studiu jaderné fyziky přesedlal na úplně jiný obor a stal se magistrem historické sociologie. „Karlova univerzita měla v té době už rozvinutější servis. Nabízeli asistenci, kompenzační pomůcky, notebook, diktafon atd. Odhodlal jsem se i k zahraničnímu studijnímu pobytu ve Frankfurtu nad Mohanem, což bylo super! Tamní škola, ale i město a MHD byly úplně bezbariérové a mohl jsem se konečně zcela svobodně pohybovat. Na základě této zkušenosti jsem se pak víc osmělil i ve své pražské domovině,“ vzpomíná Karel.

Velkým úkolem center pro podporu studentů s postižením je informování a osobní oslovování. První nabídky přicházejí už v průběhu podávání přihlášek, do nichž lze uvést, zda má student postižení a bude u přijímaček potřebovat nějakou formu podpory.

Zkušenosti z nedávné minulosti má i Ivan Kačur (31), v současnosti referent pro studenty s tělesným postižením Centra Carolina, jež funguje při Univerzitě Karlově (dále jen UK). „V roce 2018 jsem dokončil obor sociální a charitativní práce na Husitské teologické fakultě. Mám svalovou dystrofii a postupně se mi zhoršuje chůze. O možné podpoře jsem zpočátku nevěděl, byl jsem osloven kontaktní osobou až během magisterské části studia. Pomohla mi hlavně psychická podpora a také odpuštění části peněz, když jsem si studium prodloužil.“ Ivanovým úkolem v Centru Carolina je nastavovat podpůrné služby. „Náš systém je decentralizovaný, těžiště podpory je na jednotlivých fakultách, na nichž působí vybrané kontaktní osoby, které mají mimo jiné za úkol oslovit studenty, kteří by mohli podporu při studiu využít.“

Šárka Vohlídalová, vedoucí Centra Carolina, uvádí, že v loňském roce studovalo na UK 579 lidí, kteří zažádali o speciální podporu. Z celkového počtu 46 401 studentů se jedná o poměrně malé číslo. „Určitě nevíme o všech, záleží na jejich rozhodnutí. Někdo služby nečerpá, i když projde diagnostikou. Další se spokojí s pomocí poraden. Možná se bojí stigmatizace. Jedná se především o lidi se specifickými poruchami učení a psychickými onemocněními. Zejména u lidí s úzkostmi a depresemi je přitom potřeba vytvářet vstřícné prostředí. Nejde o pozitivní diskriminaci, pouze o vyrovnání příležitostí.“

Přístup ke studentům se specifickými potřebami se stále vyvíjí, pomáhají i moderní technologie. Podle Šárky Vohlídalové jde mnohdy o prošlápnutí stopy. „Hranice často posune první student, kterému se podaří prorazit v oboru, který byl do té doby z hlediska lidí s postižením neprobádaný.“

Právo na studium

Nikdo to nechce říct oficiálně, ale stále existují obory a fakulty, kde je na absolutorium studentů s postižením nahlíženo dost skepticky. Patří mezi ně především medicína. Snad je to dáno pocitem značné odpovědnosti této profese, možná i nevyřčeným pocitem jisté příslušnosti k elitnímu klubu. Otazníky nad tím, zda by mělo být studium umožněno opravdu každému, se přitom objevují i u jiných oborů. Měl by mít možnost studovat pedagogickou fakultu člověk, který nemluví a učit zjevně nebude moci? Kdo by měl rozhodovat o tom, kdo (ne)má právo studovat určitý obor? 

Mezi průkopníky patří bezesporu od narození neslyšící Kateřina Holubová (28). Na 1. lékařské fakultě vystudovala ergoterapii (nastupovala v roce 2013), dnes částečně pracuje s pacienty po získaném poškození mozku. Momentálně studuje poslední ročník magisterské jednooborové psychologie a 3. ročník bakalářské češtiny v komunikaci neslyšících (lingvistický obor), obojí na Filozofické fakultě UK. „Na psychologii využívám hlavně simultánní přepis, na druhém oboru tlumočení do/z českého znakového jazyka, zápis, chodila jsem na speciální výuku angličtiny pro neslyšící. Na dyslexii využívám tablet s různými programy na čtení, někdy si na univerzitě nechávám digitalizovat text. Se službami, které poskytuje UK, jsem určitě spokojena. Stále se to i zlepšuje, máme možnost vznést podněty a nápady ke zlepšení. Občas je potíž s nedostatkem tlumočníků/přepisovatelů, obzvlášť když se v jednom semestru sejde mnoho studentů, ale to se týká i obecně ČR, nejen univerzit – tlumočníků/přepisovatelů je málo.“ Překážky, které by mohly vzniknout (např. mluva spolužáka, který sedí vzadu, videa ve výuce, potíže se čtením atd.), řeší Kateřina přepisem, tlumočením, titulkováním videí apod. 

Přímo lékařský obor pak na UK studuje silně nedoslýchavá studentka Lenka Bosáková, původem ze Slovenska, kterou od lékařství všichni zrazovali. Její příběh přináší Veronika Czézová na webových stránkách Svazu neslyšících a nedoslýchavých v ČR.

Přes Brno do Číny

Centra podpory pro studenty s postižením má v České republice výrazná většina významných vysokých škol. Sdružují se a spolupracují v rámci Asociace poskytovatelů služeb studentům se specifickými potřebami na vysokých školách – AP3SP.

Velmi pochvalované je Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás na Masarykově univerzitě v Brně (dále jen MU). V evidenci tu mají přibližně 500 studentů s postižením z necelých 32 tisíc celkem. Podle vedoucí střediska Ilji Rajdové je téměř vždy možné nastavit průchod studiem tak, aby byl pro studenta zvládnutelný. Výjimkou je v podstatě jen hudební věda pro sluchově postižené, kdy úpravy studia opravdu možné nejsou. „Problematické by bylo také studium lékařských oborů pro nevidomé. U všech oborů záleží zpravidla na stupni postižení studenta. Ale nic se nedá paušalizovat, například u vozíčkáře, který má zachovanou hybnost rukou, si lze studium medicíny představit, i když to vyžaduje úpravu pracovního prostředí (např. pitevny).“

Jedním z podporovaných je i slovenský student na vozíku František Milan (25), který se v Brně věnuje oboru čínská studia. „Pro MU jsem se rozhodl, protože mi pomohla zabezpečit nejlepší řešení, jak se plnohodnotně zapojit do studia a všech školních aktivit. Možnosti, které mám v Brně, se s poměry na Slovensku nebudou moci bohužel pravděpodobně ještě dlouho porovnat.“

Studium čínštiny je prý samo o sobě velkou výzvou. „Už dnes ale můžu jednoznačně říct, že mi studium otevřelo dveře do světa. Mohl jsem díky němu poznat řadu inspirativních lidí a získat zkušenosti k nezaplacení. Během bakalářského studia jsem v letech 2017–2018 odcestoval na dvousemestrální pobyt do Hong Kong Polytechnic University. Pobyt jsem absolvoval s asistentem, který mi vše pomáhal zvládnout po fyzické stránce.“

V rámci své bakalářské práce se František věnoval integraci lidí s postižením v Čínské lidové republice se zaměřením na Hongkong. Další studijní pobyt plánuje od tohoto září na Tchaj-wanu…