Druhé letošní vydání časopisu Můžeš je tu! Co se dočtete tentokrát?

– Bojím se, co bude dál. Alarmující výsledky průzkumu odhalily, že lidé s nejtěžším postižením u nás často nemohou naplňovat ani základní potřeby, jako je jídlo, pití nebo návštěva toalety. Erik Čipera z Asistence o.p.s. vysvětluje, proč šest hodin pomoci denně lidem s nepřetržitou potřebou podpory nestačí a proč systém postavený na obětavosti rodin potřebuje okamžitou změnu.

– Paní Marta pečuje o svého syna, který po těžkém úrazu hlavy ve dvanácti letech zůstal zcela odkázán na pomoc druhých, už neuvěřitelných 35 let. Její vyprávění je syrovou, ale láskyplnou výpovědí o tom, jaké to je být „neustále unavená a nevyspaná“, a přesto v péči o syna nacházet smysl.

– Vypnout hluk a dobýt svět IT. Představujeme vám Petra, neslyšícího stipendistu Konta Bariéry, který studuje v angličtině náročný double degree program v Praze i Antverpách. Petr svůj sluch dnes ovládá mobilní aplikací a dokazuje, že s pevnou vůlí a správnou podporou lze překonat i zdánlivě těžké výzvy.

– Malovat levou, když ta pravá neposlouchá. Známý ilustrátor Jiří Votruba se nevzdává ani tváří v tvář těžké nemoci. Muž, který svými kresbami kultivoval český suvenýr, dnes tvoří na klinice Ponořte se do rozhovoru o barvách a nezdolném optimismu.

Konto Bariéry je už osmým rokem zapojeno do basketbalového charitativního projektu Bez faulu, který pomáhá lidem s postižením v plnění jejich sportovních cílů. V letošním roce tak podpořilo částkou 304 000 Kč tým Wheelchair Basketball Studánka Pardubice. Částka poputuje především na vybavení pro hráče Barboru Kafkovou a Michala Teresku, ale představuje podporu i pro klub samotný.

V čase dovolených na silnicích potkáte mnoho karavanů a nejeden z nás v takovou chvíli zatouží mít také k dispozici takový domeček na kolečkách. Pro lidi na vozíku však jde povětšinou bohužel o nedostižný sen. Pavel Mráz z Vysokého Mýta se však rozhodl, že nezůstane jen u snu. Pořídil bezbariérový obytný vůz a skrze zapsaný spolek S vozíkem na cestách ho nabízí k pronájmu.

Jako dítě měl krabičku na hrudi a šňůrku za uchem, dnes svůj sluch ovládá mobilem. Ovšem když s 24letým Petrem Kudrnovským mluvíte, ani na okamžik vás nenapadne, že má ten největší možný sluchový handicap. Vděčí za to rodičům, kteří ho naučili mluvit, a především nevzdávat to. Dnes i díky stipendiu Konta Bariéry studuje vysokou školu v angličtině a jednou z něj určitě bude úspěšný ajťák.

Jedním z příběhů, jejichž prostřednictvím Asistence, o. p. s., představuje projekt Bojím se, co bude dál…, je paní Marta Borowiecová (73), jež sama pečuje o svého syna Martina (46) bezmála 35 let. Tomu se ve dvanácti letech stal těžký úraz hlavy, po kterém má parézu levé strany těla, obtížně komunikuje a je odkázán na pomoc 24 hodin denně. Paní Marta má obavy z ubývajících sil, ocenila by větší podporu, ale přes všechny těžkosti a nesnáze říká, že spolu vedou hezký život.

Skutečnost, že životní situace tisíců lidí s těžkým postižením i pečujících osob z řad jejich blízkých není v České republice jednoduchá, nikoho ze zasvěcených nepřekvapuje. Potýkají se se zátěží psychickou, fyzickou i finanční. Ovšem i ty, kteří se v problematice pohybují, možná zaskočila některá čísla, která vyplynula z velkého výzkumu zadaného obecně prospěšnou společností Asistence. Získala tak data, jež lze použít při argumentaci ve prospěch zlepšení stávajícího stavu. V návaznosti na zveřejnění výsledku zároveň vznikla kampaň Co bude dál… O tom všem jsme si povídali s ředitelem Asistence Erikem Čiperou.

Nevyléčitelné zánětlivé onemocnění střev vstoupilo Lukáši Vackovi (47) do života už v jedenácti letech. Přestože si prošel náročnou léčbou, řadou operací i obdobím, kdy mohl přijímat jen tekutou stravu, dnes žije díky biologické léčbě s Crohnovou nemocí normální život. Je aktivní v pacientské organizaci a pomáhá lidem se stejnou diagnózou. 

Někdy lidé porovnávají, který handicap je pro život závažnější. Ale co když se u jednoho člověka sejdou hned dva závažné najednou? Pro Olivera Moučku (27) jde o každodenní realitu. Pohybuje se na vozíku a zároveň má těžké postižení sluchu. Přesto považuje za normální, že pracuje, ba dokonce se připravuje na dráhu tlumočníka znakové řeči.