Obvykle tu mají otevřeno denně mezi devátou a dvacátou hodinou, v letošním roce ale museli kvůli koronaviru dvakrát zavřít. Složitá doba ale sociálnímu podniku Bílá vrána, který sídlí v centru Prahy a zaměstnává lidi s mentálním znevýhodněním, také něco dala – na jaře tu začali vařit obědy a díky tomu získali nové zakázky. I teď dělají všechno pro to, aby se udrželi nad vodou.
Text: Andrea Skalická
Foto: Archiv POHODA z.ú.
Slečna Kristýna je vyučenou cukrářkou, v kavárně Bílá vrána pracuje třetím rokem. Sehnat si práci pro ni nebylo jednoduché. „Jsem tady spokojená. Baví mě to. Obsluhuji, objednávám obědy, uklízím stoly, pomáhám kuchaři v kuchyni,“ vypráví dívka, která je díky své práci v úzkém kontaktu se zákazníky. Právě to pro ni bylo zpočátku obtížné, ale nevzdala se a nakonec počáteční ostych v komunikaci s hosty překonala – stejně jako dalších osm lidí s mentálním postižením, kteří tu trvale pracují. S jarní vlnou koronaviru ale o práci, a tedy i o sociální vazby, jež si tu pracně vytvořila, na čas přišla. „Po zavření kavárny jsem musela být doma. Docela mě to štvalo, utíkaly mi tím i peníze. Teď na podzim sice dál můžeme chodit do práce, ale jen na kratší dobu,“ vypráví mladá slečna.
Pro lidi s mentálním znevýhodněním, kteří jsou schopní pracovat, je kontakt s okolím velmi důležitý. I to byl jeden z hlavních důvodů, proč kavárna, která není tréninková, ale lidem s postižením nabízí trvalé zaměstnání, využívá jejich služeb. „Chceme, aby zákazníci, kteří s tímto typem postižení nemají zkušenosti, věděli, že tito lidé jsou schopni s odpovídající podporou komunikovat, pracovat a zařídit si, co potřebují,“ vypráví Lucie Mervardová, ředitelka z. ú. Pohoda, který Bílou vránu provozuje. „Naši hosté tak vidí, že lidé s mentálním znevýhodněním společnosti mohou také něco přinášet, mohou být prospěšní. Že nejsou ,jen´ uživateli služeb, ale pracují a jsou užiteční, “ vysvětluje důvody, proč před necelými deseti lety, tehdy ještě v Kodymově ulici na Praze 5, kavárna vznikla.
Změna strategie
Poté, co se přestěhovala do centra města, si ale kavárna musela znovu hledat své zákazníky. A dařilo se jí – pěkný prostor vybízel i k dalším kulturním aktivitám, a tak se Bílá vrána postupně stala centrem komunitního dění. Pokud jde o kuchyň, byly v nabídce spíše lehké sendviče, palačinky, tapas nebo zákusky ke kávě. „Při prvním jarním lockdownu jsme ale rychle pochopili, že musíme přijít s něčím jiným. A protože jsme se vždycky hodně zaměřovali na maminky s malými dětmi, které navštěvují plavecký klub Raftík, sídlící hned vedle nás, rozhodli jsme se, že jim nabídneme plnohodnotné obědy. Ukázalo se, že to byl dobrý krok, velmi to ocenily. Nakonec se díky tomu rozšířila nejen nabídka, ale i okruh zákazníků,“ vypráví provozní Bílé vrány Bára Chomátová.
Dnes tak mají v kuchyni na střídačku tři brigádníky-kuchaře, jejichž práci si strávníci pochvalují. „Vaří se z jen čerstvých surovin, a například polévky se nezahušťují moukou. I to maminky malých dětí velmi oceňují,“ hodnotí Bára Chomátová a připomíná, že na jaře také začali jídla sami hygienicky balit a rozvážet, samozřejmostí pak bylo otevřené výdejní okénko. „Zvládali jsme to tak, jak to bylo v té chvíli možné,“ doplňuje ji ředitelka Pohody Lucie Mervardová a ujišťuje mě, že koronavirus kavárnu posunul dál. „Pomohl nám se víc orientovat na zákazníka, lépe komunikovat naši nabídku, lépe se pohybovat na sociálních sítích, rychleji reagovat na to, co ti zákazníci chtějí, a celkově zefektivnit naši práci.“
Drželi jsme při sobě
Uspět v tíživé situaci nebylo jednoduché, ale snažili se, jak jen mohli. Výhodou tohoto sociálního podniku je, že jej provozuje zapsaný ústav Pohoda, který poskytuje především sociální služby. „Už na jaře se ukázala velká soudržnost v rámci celé naší organizace. Navzájem jsme si pomáhali, všechno šlapalo na plné obrátky,“ hodnotí zpětně ředitelka Lucie Mervardová. Koncem jara a v létě, kdy se situace trochu zklidnila, se nové zakázky jen hrnuly.
Naši hosté vidí, že lidé s mentálním znevýhodněním společnosti mohou také něco přinášet, mohou být prospěšní. Že nejsou „jen“ uživateli služeb, ale pracují a jsou užiteční.
Další rozlet ale znovu zastavila podzimní vládní opatření. „Na jaře jsme využili program Antivirus, což nám trochu pomohlo, cítili jsme také velkou podporu lidí zvenčí. Motivovalo nás to, ale teď jsme znovu v obtížné situaci. Příjmy totiž máme jen z realizovaných zakázek a z nákupů, které zákazníci učiní v kavárně. Je pro nás velmi důležité přežít i podzimní uzavření podniku,“ podotýká Lucie Mervardová, které je líto, že i teď na podzim museli vzhledem k mnohem závažnějším dopadům koronaviru a opatřením vlády i tentokrát zaměstnance s postižením ponechat doma. „Moc nás to mrzí, protože výše jejich příjmů a druh smlouvy nedovolují čerpat podporu státu, a navíc dovednosti, které získali, si budou muset po návratu do práce znovu osvěžovat. Je to pro ně náročné období. Práce je moc baví, jsou rádi v kontaktu s kolegy i zákazníky, a proto se jich tato situace velmi dotýká,“ je si vědoma paní ředitelka.
Komunitní spolupráce
Po jarní části epidemie uspořádali v Bílé vráně výstavu fotek z doby, kdy byla kavárna zavřená. Přihlížejícím vyprávěli, jak zvládli jarní obtížné období. Řeč byla i o tom, jak vnímali lockdown sami lidé s postižením. Podle provozní kavárny Báry Chomátové byli neskutečně šťastní, když po první vlně mohli znovu nastoupit do práce.
Zmiňovaná fotografická výstava je jen jednou z mnoha dodatečných aktivit, které se v kavárně za normální situace běžně odehrávají. Funguje tu například i Momentální scéna, kulturní prostor, který dává příležitost lidem s postižením i bez se umělecky vyjádřit. „Pořádáme menší divadelní představení, koncerty, výstavy obrazů i fotografií,“ líčí Lucie Mervardová, která chce s týmem kavárny tyto aktivity nadále rozšiřovat. „Kavárnu sice provozujeme v samém centru Prahy, ale pravda je, že ulice Ve Smečkách nemá právě dobrou pověst. Rádi bychom to pomohli změnit. Kousek od Bílé vrány je prodejna mlékárny Krasolesí, je tu mateřská školka, naproti bar Ježkovy voči. Rádi bychom s těmito subjekty navázali těsnější spolupráci, ostatně už zjara jsme si v těžkých chvílích během první vlny koronaviru intenzivně pomáhali,“ vzpomíná.
Kavárnu sice provozujeme v samém centru Prahy, ale pravda je, že ulice Ve Smečkách nemá právě dobrou pověst. Rádi bychom to pomohli změnit.
Ačkoli aktuální situace není právě příznivá, osazenstvo Bílé vrány věří, že z této krize vyjde ještě silnější. Tento podnik k tomu potenciál má – s mnoha úskalími se tu už vypořádali a to, co je před nimi, je pro ně další, byť nechtěnou výzvou. „Nikdy jsme nečerpali žádné velké dotace, jen čas od času granty menšího charakteru. Vždycky jsme si chtěli sami vydělat na svůj provoz, a proto je pro nás největší podporou, když lidé přijdou do naší kavárny něco dobrého ochutnat nebo využijí našich cateringových služeb a uspořádají u nás třeba benefiční akci, pracovní snídani, tiskovou konferenci nebo oslavu narozenin. Moc rádi bychom naši kavárnu udrželi, vzdát se rozhodně nehodláme,“ uzavírá jistým a pevným hlasem Lucie Mervardová.
Kavárna Bílá vrána
Více najdete na: www.kavarnabilavrana.cz