Za okny zuří zima a pandemie, zpříjemnit domácí izolaci vám tak může svět filmu. I tady tvůrci občas sáhnou po tématu lidí na vozíku. Některá díla přinášejí vhled do života člověka s postižením, jindy vozík představuje spíše tvůrčí zápletku nebo součást určité postavy. Přinášíme vám první část výběru hraných celovečerních filmů, kde hlavní roli hraje vozík.
Text: Radek Musílek
Foto: Bontonfilm
Čistě podle názvu snad ani nelze začít jiným počinem, než je velmi úspěšný norský snímek z roku 2006 Kurz negativního myšlení. Balancuje na hraně hodně černé komedie a dramatu o skupinovém terapeutickém pokusu, který se poněkud zvrhne. Podobně kladný ohlas u publika pak právem sklidila francouzská komedie Nedotknutelní (2011). Pojednává o celkově ochrnutém milionáři a jeho černošském asistentovi z chudých poměrů.
Rovněž z Francie pochází o poznání naivnější komedie Láska bez bariér (2018). Nenapravitelný svůdník předstírá postižení, aby získal svoji sousedku. Jenže se místo toho seznámí s její sestrou, která skutečně nechodí. Pro českého diváka může být zajímavý fakt, že se část děje odehrává v Praze.
V uplynulé dekádě do kin táhlo také ztvárnění života nedávno zesnulého vědce Stephena Hawkinga Teorie všeho (2014) a romantické drama Než jsem tě poznala (2016).
Posledně jmenovaný film se sice neubránil pohádkovému hollywoodskému pojetí, nechybí mu však ani hlubší obsah ve formě otázky, zda má člověk pokračovat v životě, i když už se nikdy nevyrovná tomu před úrazem. Téma práva na eutanázii řeší i koprodukční drama Hlas moře (2004) natočené podle skutečného příběhu. Jeho hlavní hrdina Ramón po úrazu třicet let usiluje o důstojný odchod z tohoto světa.
Živé předlohy
Filmy natočené podle reálné předlohy tvoří poměrně velkou část „vozíčkářské produkce“. Jedná se i o již zmíněné Nedotknutelné a Teorii všeho. V roce 1989 vznikl irsko-britský snímek Moje levá noha na motivy autobiografické knihy irského spisovatele Christyho Browna, který mohl kvůli dětské mozkové obrně používat jen svoji levou dolní končetinu. Podobné téma charismatického šéfredaktora, jenž po mozkové příhodě komunikuje jedním okem, přináší francouzsko-americký Skafandr a motýl (2007).
V dalším případě tvůrci připomínají doktora Guttmanna, který v britském filmu Nejlepší muži (2012) navrací prostřednictvím sportu smysl života ochrnutým vojákům z druhé světové války. Sport pak hraje hlavní roli také v příběhu otce a postiženého syna ve francouzsko-belgickém dramatu Ze všech sil (2013).
Inspirací však nemusejí být pouze známí lidé. Polské drama Život je úžasný (2013) silným způsobem zachycuje osudy chlapce, u kterého až v dospělosti jeho okolí pochopilo, že není mentálně retardovaný a umí komunikovat. Americký film Sezení (2012) zase pojednává o erotické touze paralyzovaného člověka, kterou mu naplní sexuální asistentka. Výčet skutečných příběhů pak můžeme uzavřít americkým filmem Joni (1979) o ženě, které po osudném skoku do vody pomohla víra v boha.