Věděli jste, že mezi přední esa letecké bitvy o Británii patřil muž bez nohou? Od narození legendárního Douglase Badera uplynulo 10. února 111 let. Po válce se výrazně angažoval ve zlepšení života lidí s postižením, za což byl povýšen do šlechtického stavu. Ve své domovině se těší obdivu dodnes. U nás jeho příběh zná jen hrstka lidí, přestože pod ním sloužili i českoslovenští piloti z 310. stíhací perutě.
Text: Radek Musílek
Foto: Douglas Bader Foudation
Douglas Bader jistě není jediným vojenským pilotem, který usedl do kokpitu po amputaci dolních končetin. Starší tuzemská generace určitě velmi dobře zná příběh sovětského stíhače Meresjeva. S českým prostředím je dokonce spjat i osud prvního doloženého letce, jenž se po ztrátě nohou vrátil na oblohu. Když rumunský pilot Gheorghe Bănciulescuhavaroval roku 1926 v Jeseníkách, rýmařovská nemocnice mu zachránila život, takže se mohl o rok později za pomoci protéz znovu rozletět.
Osud anglického hrdiny Badera je však ještě o něco unikátnější. O nohy přišel při nevydařené letecké akrobacii roku v roce 1931. Při havárii si úplně rozdrtil pravou nohu a lékaři mu ji amputovali nad kolenem. Levá dopadla o něco lépe, kvůli sněti ji však nakonec amputovali také, tentokrát pod kolenem. Nadaného mladíka zranění nezlomilo, přestože byl kvůli svému handicapu tehdejší společností považován za prakticky odepsaného.
Nečekané eso
Jakmile dostal vhodné protézy, začal tvrdě trénovat chůzi. Zásadně odmítl používat hůl. Chtěl vést co nejnormálnější život. Oženil se, naučil se řídit auto, našel si novou práci, avšak úřednická profese ho pochopitelně neuspokojovala. Jeho dobrodružná povaha zavětřila příležitost, když vypukla válka. Podařilo se mu přesvědčit Britské královské letectvo (RAF), aby ho přijalo zpět do svých řad, s představou, že každý pilot se nyní bude hodit. Záhy se ukázalo, jak velkou posilu představoval.
Nejenže byl zkušený letec, o nejméně deset let starší než většina jeho spolubojovníků, ale díky své minulosti byl i vnitřně velmi silný. Postižení mu přineslo také jednu velmi nečekanou fyzickou výhodu – bez nohou mohl létat s větším přetížením, protože se mu při prudkých manévrech tolik neodkrvoval mozek, takže mu tolik nehrozila ztráta vědomí.
Začátkem července 1940 vyhrál Douglas Bader svůj první vzdušný souboj a sestřelil nacistický messerschmitt. Prosazoval také taktiku útoků ve velkých formacích a stal se velitelem tzv. Wingu, který zahrnoval hned několik perutí. Tak se pod jeho vedení na čas dostala i československá 310. stíhací peruť. Bader si naše piloty velmi oblíbil a měli v něm zastání i po únoru 1948, když se dozvěděl, jak komunisté s Čechoslováky z RAF zacházejí.
Bojoval s maximálním nasazením, ale i se skrývaným sebezapřením. Byl živým ztělesněním hesla RAF „Per ardua ad astra – Skrze protivenství ke hvězdám“. Neustále si prodlužoval operační nasazení a zároveň bral léky proti bolestem. V srpnu 1941 byl sestřelen nad okupovanou Francií, podařilo se mu však přežít a padl do zajetí. Tady se znovu projevila jeho buldočí povaha. Němci souhlasili, aby mu Britové na padáku shodili speciální protézy, o které přišel. Hned, jak je získal, se pokusil o útěk, dokonce několikrát. Pokaždé byl chycen a jeho věznitelé rychle pochopili, že bude stále pokračovat, pokud mu nezačnou „nohy“ na noc zabavovat.
Rytířem charity
Osvobození přineslo kýžený návrat do vlasti. Vedle jiných ocenění získal Douglas Bader Řád britského impéria. Po válce odešel do civilu, kde se věnoval charitativní činnosti na podporu lidí s postižením. Za ni i za své bojové zásluhy byl v roce 1976 povýšen do rytířského stavu s titulem sir.
Paul Brickhill o něm napsal knihu, podle níž byl roku 1956 natočen stejnojmenný film Reach for the Sky (Dotkni se nebe). Douglas Bader zemřel v 72 letech, ale jeho odkaz žije dál. Mimo jiné i prostřednictvím nadace The Douglas Bader Foundation, kterou založili jeho přátelé a rodina. Na jejích stránkách najdete slavný Baderův citát: „Myslím si, že postižený člověk, který dosáhl nezávislosti, už není postižený.“