redakce Život

Už nejsme exoti

Zaměstnávání lidí s postižením a uchování kulturní paměti národa, to není zrovna běžné spojení. Sdružení Exodus z Třemošné u Plzně ho umí a naplňuje význam svého názvu – pomáhá svým zaměstnancům a klientům hromadně vyrazit do světa, jehož jsou lidé s handicapem neoddělitelnou součástí.

Text: Radek Musílek
Foto: Archiv Sdružení občanů Exodus

U zrodu Sdružení občanů Exodus stáli v roce 1992 dva bývalí spolužáci ze střední školy Miroslav Svoboda a Petr Žižka. Nejprve pomýšleli na farmu s keramickou výrobou. Pohnutkou přitom nebylo postižení jejich ani nikoho z rodiny, jak to často u vzniku podobných organizací bývá.

Většina 90. let se nesla ve znamení budování služeb a sídla devět kilometrů od Plzně v Třemošné, kde se podařilo získat zdevastovaný objekt bývalé radnice. Za uplynulé bezmála tři dekády se Exodus stal výraznou součástí života města. „Pořádáme hudební festival či charitativní běh, spolupracujeme s místní hudební školou a mimo jiné děláme i keramický kroužek,“ říká výkonný ředitel Vojtěch Žižka, syn jednoho ze zakladatelů.

Když se dům Exodus v Třemošné u Plzně začal stavět, místní nebyli zrovna nadšení. Dnes má v okolí výborné jméno a s vedením města dobré vztahy.

Miroslav Svoboda, dodnes působící v oblasti fundraisingu a digitalizace, vzpomíná, že počátky vždy růžové rozhodně nebyly, i když šlo o nadšeneckou dobu: „Peníze se sice sháněly snáz, ovšem veřejnost zase nebyla tematice lidí s postižením tak otevřená. Místní obyvatelé nebyli zrovna nadšení, že zde budujeme dům pro tuhle cílovou skupinu. Proběhly i nějaké protesty. Časem se ale vše obrátilo a dnes máme s obyvateli i vedením města hezké vztahy. Už nejsme exoti, naopak nám chtějí pomáhat.“ Zástupkyně ředitele Petra Pacáková, která má na starosti sociální rehabilitaci, odlehčovací služby i zájmovou činnost, dodává: „Dnes už se lidé za vozíčkářem neotáčejí, jako tomu bývalo.“ Ví, o čem mluví, její bratr Martin Černý je od narození nechodící a v Exodu pracuje už od roku 2003.

Odrazový můstek 

I díky rodinným a přátelským vztahům panuje uvnitř Exodu neformální atmosféra. Celkově však organizace poskytne své služby až třem stovkám lidí za rok prostřednictvím pouhých dvaceti zaměstnanců. Z hlediska věku i diagnóz je klientela velmi pestrá. Velkou skupinu tvoří dětská mozková obrna, ale také následky mrtvic a úrazů společně s psychickými poruchami nebo autismem. Často jde i o kombinovaná postižení.

Keramická dílna je zdejší stálicí. Sortiment pak prodává terapeutická dílna – obchod přímo v nedaleké Plzni.

Do Exodu dojíždějí lidé nejen z Plzně a okolí, ale třeba až z Moravy. Cílem jsou týdenní pobyty v rámci sociální rehabilitace. Jejich obsah je tematicky zaměřen, takže si vybere prakticky každý. „Velmi oblíbené jsou sportovně-adrenalinové,“ poznamenává Petra Pacáková a dodává: „Snažíme se být odrazovým můstkem pro ty, kteří zatím nikde nebyli, nic nezažili a nemají ponětí o všech možnostech.“ 

Výhodou je, že dům v Třemošné má vlastní bezbariérové ubytovací kapacity, které si lze i najmout. Nepobytové jsou na druhou stranu odlehčovací služby do 26 let a Centrum denních služeb od 26 let. Dopravu pro tyto ambulantní klienty si přitom Exodus dokáže zajistit sám díky vlastním mikrobusům, jeden z nich je ze společného projektu společnosti Globus a Konta Bariéry.

Snažíme se být odrazovým můstkem pro ty, kteří zatím nikde nebyli, nic nezažili a nemají ponětí o všech možnostech.

Jedinou službou, která působí přímo v nedaleké Plzni, naproti obchodnímu centru Plaza, je terapeutická dílna v podobě krámku s výrobky z vlastní keramické dílny. Klienti se zde učí režimu a pracovním dovednostem. Keramika, která se zde prodává a která byla součástí původní vize zakladatelů Exodu, však vzniká v Třemošné. Převážně jde o užitkovou produkci ze sádrových forem nebo z kruhu. O výrobky je podle zástupkyně vedoucí dílny Šárky Krejčířové zájem ze strany obchodů i firem. Zdejších devět zaměstnanců proto pracuje také na zakázkách na míru, do nichž lze zakomponovat například firemní loga. Výrobky tu vypalují ve vlastní peci.

Digitalizovaná paměť národa

Jestliže byla v počátcích sdružení idea práce s hlínou, digitalizační dílna Exodu má svým způsobem ještě starší kořeny. Spoluzakladatel Miroslav Svoboda patří k bývalým disidentům a podílel se na vydávání samizdatů. Právě jeho napadlo, aby byly tyto materiály po letech převedeny do elektronické podoby. Byl to počátek unikátního spojení, kdy lidé s postižením pomáhají pro současnou i příští generaci uchovat kulturně-historický odkaz. Výsledky jejich práce jsou vidět na stránkách Scriptum.cz.

Tým zdejší digitalizační dílny vám do elektronické formy převede, na co se vzpomenete. Nejžádanější je převod obsahu starých videokazet.

Digitalizační dílna se však věnuje i další práci. Čtyři zaměstnanci, převážně vozíčkáři, zde do počítačové podoby převádějí knížky, časopisy, fotografie, diapozitivy i kroniky různých spolků a obcí. Velký zájem je také o převod obsahu starých VHS videokazet. Tým vede Ondřej Melichar, původně inženýr aplikované ekologie, který do Exodu přišel před šesti lety. Přivedl ho již zmíněný Martin Černý stejně jako několik dalších kolegů, s nimiž teď spolupracuje. Všichni hovoří o spokojenosti, což je nejlepší důkaz, že Exodus opravdu vykročil správným směrem.

Sdružení občanů Exodus

Více informací na www.exodus.cz