S herečkou Jitkou Sedláčkovou o kultuře během pandemie, zvyku pomáhat druhým i o rolích, pro které se musí dozrát.

Text: Michaela Zindelová
Foto: Lenka Hatašová a archiv herečky

Čas pandemie se na vašich aktivitách jistě podepisuje…

Ano, jistě tím, že v současné chvíli samozřejmě nad jevištěm převažují filmové a televizní aktivity. Mou novinkou mezi rolemi je natáčení s režisérkou Irenou Pavláskovou (po filmu Fotograf) v jejím novém snímku s vánoční tematikou. Vánoční příběh má velmi kvalitní obsazení, hraju maminku od tří dospělých dětí, vlastně už i babičku… Jde o zápletku, která se rozjíždí kolem Štědrého dne, a během ní se postavy mění „k lepšímu“. Je skutečná radost pracovat s režisérkou Pavláskovou, protože herec ví, že práce bude kvalitní a hodnotná. Mám v současnosti víc příležitostí než kdy jindy – budu točit s Viktorem Polesným pokračování seriálu Polda. Další nabídky bych ale nerada prozrazovala…

A divadlo?

Divadelní sezonu v současných měsících nevidím vůbec nijak, jsem zastánce bezpečného hraní. Mnohem víc hovoříme o bezpečnosti hlediště, ale já myslím na herce na pódiu. Vloni na podzim, když se ještě hrálo, padali herci jeden za druhým. Hráli jsme – jak říkám – „ruskou ruletu“, nechránění, a na jevišti probíhají velmi často emočně vyhrocené situace. Kromě testování bych doporučovala také zakoupení ionizátorů do divadel, ale v současné finanční situaci scén jde o sci-fi projekt. Rozhodně plánuji zapojit se do letošního letního hraní open-air scény, na to se moc těším. Nedávno jsem uzavřela dohodou své pětileté angažmá v Divadle Na Jezerce, jdu zase o dům dál! V současné době připravuji v Divadle Bez zábradlí v režii Radka Balaše roli v muzikálu Kabaret.

Nedávno jsem vás viděla v televizní diskusi, kde jste o současné situaci v kultuře diskutovala s ministrem kultury…

Když se do nějaké záležitosti pustím, chci ji poznat a analyzovat do hloubky. Pokládám se do toho se vší energií. Nejsem politik, ale ráda přemýšlím o kultuře v širších mantinelech. Současná situace mě nenechává v klidu, nejsem z těch, kteří sedí doma a vyčkávají. Televizní téma o aktuálním předefinování herectví je pouze jedno z potřebných témat. Bývám ráda u věcí, které se posunují dopředu. O problematice kultury si zjišťuji informace sama a dělám všechno pro to, abychom měli situaci ve vlastních rukou. Nic nám totiž do klína jen tak nepadne. Se stejnou vervou jsem se v minulosti vrhla na rétoriku, pomáhala jsem nakonec i na pražském magistrátu, učila jsem také nové adepty herectví – na přednáškách jsem byla jako kantorka hodně vyhledávaná.

O problematice kultury si zjišťuji informace sama a dělám všechno pro to, abychom měli situaci ve vlastních rukou. Nic nám totiž do klína jen tak nepadne.

Vy se zajímáte o různé problematiky, a také hodně pomáháte.

Pomáhat mám ve své povaze. Lidé se na mě obracejí se žádostí o pomoc – pomáhám, ale snažím se je také navigovat na jinou cestu. Já sama jsem měla dost spartánskou výchovu a radím lidem, aby byli zodpovědní sami za sebe. Učím se také pracovat pro sebe… Musím si to opakovat, protože jsem zvyklá spíš dělat něco pro druhé. Nikdy si ovšem pomoc nevyčítám.

Angažujete se také v potřebných projektech, například jste namluvila třídílnou audioknihu Deník mezi životem a smrtí Heleny Růžičkové. Nikdy vám nevadila ani účast na charitativních projektech Konta Bariéry.

V trojici audioknížek se jednalo o námět boje s rakovinou. Byla jsem mockrát dotazována, zda to pro mě není příliš náročné, ale ne, cítila jsem to jako povinnost. Pokud by to někomu mohlo pomoci a dodat mu sílu v boji s touto nemocí, budu ráda. To mohu říct i o speciální Všechnopárty Karla Šípa i své účasti v benefičním koncertu Pomáhej s humorem. Jednalo se o programy, ve kterých jsme s mými kolegy vytvořili pásma originálních vystoupení a zaznamenali jsme na „počítadle korunek“ příznivé skóre ve prospěch projektů Konta Bariéry.

Připadá mi, že současný čas přeje lidem, kteří se nebojí změny ani skoku do studené vody…

Já sama přemýšlím pouze o tom, co přijde zítra. Ale přemýšlet o dalším roku, o další sezoně je pro mě momentálně tak vzdálené! Absolutně jsem přešaltovala, žiju v přítomném okamžiku, tady a teď. V něčem mi „koronasituace“ dost pomohla. Uvědomila jsem si, co chci a co už nechci. Jako by tohle doba „covidu“ dokázala eliminovat. Hledám si v současné nejisté situaci pokud možno jistou pozici a tím si udržuji i psychickou pohodu. Dělám pro své pozitivní naladění maximum, každý den běhám osm až deset kilometrů. Neběhám pro hubnutí, udržuji si tak kondici…

Velmi úspěšně působíte v autorském divadelním projektu Můžem i s mužem. Vzpomněla byste si, kde se zrodil nápad pro jeho realizaci?

Zrodil se v jedné restauraci, kdy jsme si s kolegyní a kamarádkou Dášou Zázvůrkovou začaly vyprávět historky, ze kterých by mohl vzniknout vtipný a dobrý text. Později jsme k sobě vzaly Katku Kairu Hrachovcovou a jako čtvrtou jsme oslovily Vandu Hybnerovou. Vznikla autorská hra, takový ženský kabaret, který nejen kvůli našemu kvartetu připomíná televizní romantický seriál Sex v městě. Rozhodně jsme netušily, že bychom mohly během jedné sezony odehrát sto dvacet repríz! Líbí se to, určitě v upřímnosti, na našich příbězích otvíráme různé stránky ženské duše, děláme si samy ze sebe legraci. Hrály jsme po celé republice. A rády bychom pokračovat „dvojkou“, bude se jmenovat Bez muže nemůžem.

Kdysi mi moje profesorka na DAMU Jana Hlaváčová jako mladé studentce řekla, že budu dobrá, dejme tomu zralá pro charakterní role. Až budu „stará“! Dnes jsem za ten vizionářský výrok vděčná. Dnes, na „startu“ si připadám plná sil a neopotřebovaná.

Váš kabaret je věnován mužům z lásky, nejedná se o feministickou hru. A přináší tolik potřebný humor. Slova vaší písničky z představení „55 plus, to je pěknej hnus, bejvala jsem kus“ představují vaše autentické pocity? 

Můj text se trefil nejen do mé nálady, kterou jsem si před časem prošla. Evidentně se ale trefil do potřeby sdílení a lidé se dobře baví. Já se teď, jako 55 plus, cítím velmi dobře. Domnívala jsem se, že problémem budou roky mezi padesátkou a šedesátkou. A jak se to chýlí, říkám si, že tyhle to nebyly, že možná teprve přijdou. Svobodně dělám radost sama sobě, je to fajn. Jako žena se vlastně cítím nejlíp, jsem vyrovnaná. Zřejmě jsou moje pocity spojené i s tím, že jsem v posledních letech úspěšnější, moje doba v herectví se zřejmě přiblížila. Kdysi mi moje profesorka na DAMU Jana Hlaváčová jako mladé studentce řekla, že budu dobrá, dejme tomu zralá pro charakterní role. Až budu „stará“! Dnes jsem své profesorce za ten vizionářský výrok vděčná. Dnes, na „startu“ si připadám plná sil a neopotřebovaná.

Co je teď pro každého z nás důležité?

Nezapomenout se smát! Mít ve všem pořádek – v rodině, v práci, ve financích, v lidech, v přátelích. A taky doma, v kuchyni – mě osobně pořádek uklidňuje.

Jitka Sedláčková 

česká herečka, vystudovala DAMU (1983), vystřídala několik divadelních scén, do roku 2020 patřila do divadelního ansámblu Divadla Na Jezerce, kde získala za roli Foster Jenkinsové v Je úchvatná! nominaci na Thálii za rok 2019. Natáčí filmové a televizní inscenace a seriály, také dabuje (v Hello Dolly Barbru Streisandovou), je vyhledávaná ve všech hereckých žánrech. Na úspěšném divadelním představení Můžem i s mužem se podílela také autorsky.