Je to právě rok, co se naše společnost potýká s důsledky pandemie koronaviru. Jaké jsou dopady na organizace, které poskytují sociální služby lidem s různým postižením? Čtyři místa, čtyři cílové skupiny, podobné zkušenosti a pocity: snaha poskytnout maximum i v omezeních, stesk po osobním kontaktu i únava.

Text: Radek Musílek
Foto: Ladislav Polnický (Jedličkův ústav a školy), archiv respondentů.

Poznámka redakce: Anketa vznikla ještě před vyhlášením nejnovějších zpřísňujících opatření platných od 1. 3. 2021!

Kafira, o. p. s. (www.kafira.cz)

Pomáhá lidem s těžkým zrakovým postižením. Sídlí v Opavě, ale svá střediska má i v Ostravě, Frýdku-Místku a Novém Jičíně. Její služby využívá přibližně 150 klientů od věku sedmi let.

Podle ředitele Jana Horáka převládá pocit nejistoty a chybějícího světla na konci tunelu. „I když některé služby poskytovat nemůžeme, práce máme hodně. Potřeby lidí existují pořád a my se jim v maximální míře snažíme pomáhat. Něco nám jde lépe, něco hůře. Naše centra jsou stále otevřená, takže za dodržení všech hygienických předpisů mohou klienti přijít. Osobní kontakt je důležitou součástí naší práce a jeho omezení pociťují zaměstnanci a především klienti dost tíživě. Mnozí z nich mají problémy, bojí se vycházet a drží se v izolaci, takže se třeba ani s trenérem nechtějí učit nové trasy pohybu po městě. Jiné zase naopak musíme trochu brzdit, protože se tváří, jako by se nic nedělo, a situaci podceňují.“

Organizace se teď soustředí převážně na různé formy poradenství. Tak jako všude se hodně věcí začalo odehrávat v on-line prostředí. „Postupně jsme se vybavovali a učili. Samotná nemoc se nám, naštěstí, zatím docela vyhýbala. Mezi pracovníky jsme zaznamenali jen jeden případ covidu a tři karantény. Už delší čas dodržujeme vcelku přísný režim, takže ani různé změny v nařízeních nezpůsobují výkyvy v našem chodu. A přestože jsem měl původně větší strach, jak budou naši klienti vše prožívat a fungovat, nelze to takhle vést dlouhodobě. Všeobecná únava je přímo hmatatelná,“ říká Jan Horák.

Závěrem dodává, že naštěstí zatím nepociťují výrazné finanční problémy. MPSV a různé nadace pomohly s nákupem nezbytného vybavení a výpadek příjmů z charitativních akcí vyplnila Světluška – projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu. Bez této podpory by se některé služby zastavily úplně.

Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR, z. s. – pobočný spolek Hradec Králové (SPMP HK)

Podporuje lidi s mentálním postižením a jejich rodiny v Hradci Králové a okolí prostřednictvím neregistrovaných návazných sociálních služeb. Aktuálně má 160 členů. Jádro tvoří mladí dospělí lidé s mentálním postižením a jejich pečující rodiče.

Jaromíra Růžičková, předsedkyně pobočného spolku, říká, že náplní jejich činnosti jsou především volnočasové aktivity postavené na sdružování a setkávání, tudíž současná situace narušila chod organizace zcela zásadním způsobem. „Drtivou většinu akcí jsme museli zrušit a jen doufáme, že to po jaru skončí, abychom mohli v červnu konečně uspořádat rehabilitační pobyt. Byť i s případně sníženým počtem účastníků. Loni to ještě šlo, během letního uvolnění se ledacos stihlo díky náhradním termínům. Uskutečnil se například rehabilitační pobyt, rekondiční pobyt na horách s jízdou v kočáře taženém koňmi a ještě v září proběhlo také klubové setkání. Teď je těžké něco dělat. Jsme rádi, že prošla výjimka v nošení roušek i pro ty mentálně postižené lidi, kteří je špatně snášejí. Hledáme nouzové náhradní varianty,“ pokračuje Jaromíra Růžičková. 

„Všechny členky výboru spolku jsou na telefonu a v kontaktu s lidmi, pokud někdo něco potřebuje nebo si chce prostě jen promluvit a ulevit. Podáváme také aktuální informace o vývoji situace. Zejména lidem s mentálním postižením chybějí různé aktivity a společná zábava, třeba při kurzech tance. Také pečující osoby potřebují změnu prostředí a činnosti od náročného pečování. Mnoho rodičů nemá přístup k e-mailu, tak jsme se po čase vrátili k psaní tzv. přátelských dopisů. Členové si mohou posílat obrázky, pozdravy a pohlednice klasickou poštou. S dalšími probíhá komunikace přes internet, e-mailem či přes Skype. Naše pražská centrála také pořádá videokonference. Nedávno například na téma bydlení. I nadále se online účastníme měsíčního setkávání členů komunitního plánování města. Výroční zprávu za loňský rok jsme schvalovali per rollam (oběžníkem – pozn. redakce).“

Předsedkyně dodává, že jelikož jde převážně o dobrovolnickou práci, finančním dopadem je pro členky výboru absence odměn za pořádání akcí. „Máme také problémy s vyčerpáním finančních darů a část peněz musíme vracet. Jsme rádi za to, že někteří sponzoři nám umožnili rozložení finančního daru do dvou let,“ uzavírá.

Jedličkův ústav a školy (www.jus.cz)

Vzdělává a poskytuje sociální služby dětem a mladým lidem s tělesným či kombinovaným postižením z Prahy i dalších částí republiky. Jedná se zhruba o 190 žáků a klientů.

Protože jsou tu aktivity rozděleny do větve školní a sociální, nařízená opatření se někdy v každé oblasti trochu liší. V průběhu roku se režim v obou případech několikrát měnil. Jedná o speciální školu, a tak v posledních měsících mohla probíhat prezenční výuka na základní škole a na dvouleté praktické škole. U středoškoláků a učebních oborů probíhá on-line vyučování, někteří kolegové využívají také možností konzultací „jeden na jednoho“. Pro přítomné klienty jsou k dispozici terapie a denní stacionář, školní klub. Týdenní stacionář pro klienty sice není uzavřen, ale vzhledem k distanční výuce a také aktuální epidemické situaci je aktuálně téměř prázdný. Žáci ani klienti sociálních služeb nemají nařízeno nošení pomůcek pro ochranu dýchacích cest.

Ředitel Petr Hrubý je rád, že se ve spolupráci s kolegy daří vše přiměřeně zvládnout, i když je situace náročná a vyčerpávající pro všechny – žáky, jejich rodiny i zaměstnance. „Přešli jsme na jiný systém výuky, pohled na prázdné třídy je opravdu smutný, zvyknout si na to nechceme. Oproti jaru jsme už ale byli na druhou vlnu připraveni. Sjednotili jsme on-line platformu, na které budeme pracovat. Žáci jsou většinou připravení podle rozvrhu doma u počítačů, vědí, ve kterou hodinu se mají připojit a že tam bude učitel. V průběhu minulého roku jsme dokoupili další IT vybavení, máme dostatek webových kamer, takže po technické stránce vše běží. Osobní a individuální kontakt to však nenahradí. Zejména žáci hůře prospívající a ti, kteří navštěvují závěrečné ročníky, jsou často pod zvýšeným psychickým tlakem. Velký dík patří všem spolupracujícím rodičům!“

„Pochopitelně nám vedle osobního kontaktu chybějí i tolik oblíbené sportovní a kulturní akce pro nás i veřejnost, školy v přírodě, výlety a podobně. Problém je i s praxemi studentů nebo exkurzemi do našeho zařízení,“ dodává Petr Hrubý a uzavírá: „I zde opět saháme po on-line nástrojích. Díky zřizovateli – městu Praze – i dalším subjektům máme dostatečné materiální vybavení.“

Oblastní unie neslyšících Olomouc (www.ounol.cz)

Lidem se sluchovým postižením zprostředkovává tlumočení, ale také poradenství, sociální rehabilitaci a aktivizační služby. Má přes 80 členů, ale na území Olomouce pomáhá i lidem z jiných regionů.

Sociální pracovnice a tlumočnice Jana Menšová vidí rozdíl v situaci klientů hlavně podle věku. „Mladší a střední generace je zvyklá používat moderní technologie, ti starší s tím trochu bojují. Ale i oni se v rámci naší sociální rehabilitace mnohému naučili. Díky příspěvku si řada z nich mohla pořídit chytré telefony, které jsou velkým pomocníkem. Učíme se všichni, oni i my nebo třeba lékaři, za nimiž klient přijde a tlumočení probíhá on-line. Museli jsme totiž bohužel pozastavit terénní tlumočení, i když osobní přítomnost tlumočníka má každý raději. Výjimku děláme jen v naléhavých případech, jako je třeba závažná operace či autonehoda. Zrušeny a pozastaveny byly rovněž různé užitečné přednášky pro naše klienty i zaměstnance.

Jana Menšová dále uvádí, že osobní kontakt také přináší lepší přehled o životě a situaci jednotlivých lidí. „Mohou k nám sice stále docházet za některými službami, jako je aktivizace, sociální rehabilitace či poradenství, počet návštěv se však snížil. Zejména z obav z nákazy. Pomáháme tak na dálku, jak to jen jde. Někteří klienti mají problém s přístupem k informacím a jejich správným pochopením. Neznají například některé termíny. Ti, kdo přijdou, u nás zase naopak oproti běžné situaci obvykle stráví víc času, protože si chtějí déle a více povídat.“

Finanční nejistotu v Olomouci prý zatím nepociťují, otázkou však zůstává, jak se bude situace dále vyvíjet.