Ostrůvek klidu uprostřed neklidných vod současné situace – tak působila atmosféra v obecně prospěšné společnosti Apropo Jičín během naší návštěvy na sklonku února. Někteří klienti si povídají s pracovníky v klubovně, další jsou na terapiích, jiní zpracovávají ovčí rouno v dílně. Snad jen šití roušky pro maminku jednoho z nich připomíná, že venku se kromě přívalu sněhu děje i jiná kalamita.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Hlavní působiště Apropo, které přiléhá k místní škole, září novotou a vybavením. Je to díky investici města s podporou prostředků od Evropské unie. „Měli jsme kdysi svoje působiště, ale u vedení města převládl názor, že nechce, aby důležité sociální služby pro lidi s postižením závisely na tom, zda naše organizace zvládne ekonomicky utáhnout správu vlastních prostor. Tak pracujeme v Jičínem propůjčených objektech,“ říká Jitka Králová, ředitelka obecně prospěšné společnosti. Pod její křídla se před několika lety navíc dostali i klienti jedné zaniklé místní organizace.

Apropo – Asociace pro postižené existuje už 25 let. Působnost sahá za hranice města, dá se říci až na krajskou úroveň. U zrodu stáli jičínští rodiče dětí a mladých lidí s mentálním a kombinovaným postižením. Když se ředitelka Jitka Králová ujala vedení organizace, zpočátku trochu s některými rodinami narážela na fakt, že ona sama potomka s postižením nemá. „Původně jsem byla zahradnice a bioložka. K práci v neziskovém sektoru, která mě vždy fascinovala, jsem se dostala přes založení mateřského centra, tam přišly první zkušenosti. Cesta k lidem s mentálním postižením vedla přes workshopy, jež jsme pro ně občas dělali. Až jsem nakonec zakotvila v Apropu úplně,“ líčí ve stručnosti svůj profesní příběh paní ředitelka.

Zaostřeno na rodiny

V nabídce má Apropo pět registrovaných sociálních služeb. Důležitým prvkem je podpora nejen samotných klientů s postižením, ale i jejich rodin. Celkem jich je přes 80 a potřeba této péče se v současné náročné době projevuje snad ještě víc než obvykle. I tak jde však v Apropu o klíčové téma. „Naše kořeny jsou v rodinách klientů. Chceme je zapojovat a pečovat o pečující, ale třeba i o sourozence klientů. Na ty se často zapomíná. Za podstatné považuji rovněž návštěvy přímo u nich doma, abychom poznali jejich přirozené prostředí,“ konstatuje ředitelka a ukazuje jeden z výstupů – publikaci Zaostřeno na rodinu.

Řada rodičů je v tíživé situaci, kterou zvládají čím dál obtížněji. Právem cítí, že si nemohou moc vybírat. Možnost volby je přitom velmi důležitá! „Snažíme se jim ulevit, jak to jen jde. Třeba prostřednictvím osobní asistence fungující 24 hodin denně 7 dní v týdnu nebo ubytováním i přes noc. Tím nahrazujeme respitní péči, o niž by byl veliký zájem, ale její registraci očekáváme až tak v horizontu dvou let,“ říká ředitelka Králová. Hezky prý funguje také spolupráce a napojení s přilehlou speciální ZŠ.

Nebojí se jako jedna z málo nahlas vyslovit, že se kvůli skutečné pomoci musí někdy kličkovat v paragrafech a nebát se občas i přimhouřit oko. „Klienty například někdy vozíme, i když službu přepravy oficiálně nemáme. Řekněme si to na rovinu, legislativa nám často život spíš komplikuje, místo aby pomáhala. Není zrovna prosociální.“

Tvůrčí pohoda

To vše však naštěstí nedoléhá ke klientům, kteří spokojeně tráví čas v denním stacionáři, na terapiích (ergo, fyzio, chirofonetika, canisterapie) nebo v sociálně terapeutických dílnách. K tomu všemu má Apropo ještě obchůdek-ateliér pro veřejnost (momentálně v rekonstrukci) a bezbariérový sídlištní byt pro tři klienty. Nelze si nevšimnout, že klienty obklopuje převážně ženský personál, i když v přímé péči působí také čtyři muži. Spokojeně se tváří i ještěr v teráriu zimní zahrady, kterého jeden z nich v době našeho příchodu přišel zrovna nakrmit.

Dílny sídlí v jiné budově v centru Jičína. Vítá nás Tomáš, který má Downův syndrom, aby se ujal role průvodce. Na chvíli tak přerušil práci na roušce pro svoji maminku. Je hrdý na pestrobarevný motiv látky s raketami. Hned vedle pracuje na malování keramiky jeho kamarádka Magda, která využije příležitosti a předá paní ředitelce taštičku, kterou jí ušila. V suterénu mezitím finišuje dnešní práce s ovčím rounem. Jindy je na pořadu dne třeba dřevo, textil nebo keramika.

Blíží se poledne, kdy dílny končí. Nikdo však ručičku hodin netrpělivě nevyhlíží. Kdo by spěchal z přátelské pospolitosti, zejména v těchto dobách… 

Při odchodu zavadí náš pohled o jednu z poliček, kterou zdobí cena z filmového Mental Power Prague Festivalu za snímek Miloš Vejvoda je ředitel. Ten měl svou premiéru na benefičním představení Apropa v roce 2018 a už tam sklidil obrovský potlesk. Pro Apropo s jeho klienty a zaměstnanci vše natočila společnost POPOJEDEM! Production. A nešlo o první úspěch. V roce 2015 dostala trojice krátkých filmů z Apropa ocenění za nejlepší kameru.

Něco navíc

Zmíněné filmové snahy nejsou jedinou bonusovou aktivitou v Apropu. Manažerka fundraisingu a vztahů s veřejností Hana Kleistnerová líčí například tradici velmi úspěšných benefičních akcí s dvacetiletou historií, do kterých jsou výrazně zapojeni lidé z Apropa. „Najímáme si sice kreativní externisty na dramaturgii či scénář, ale vždy jde o dílo klientů. Snad i proto mají vysokou výtěžnost. V době pandemie hledáme nové cesty a pořád doufáme v brzké zlepšení situace.“

Ta bohužel nepřeje ani oblíbeným WorkCampům v přírodě a na farmách nebo puťákům po Českém ráji, do nichž se zapojují i děti bez postižení. „Aby nám neutíkaly, tak jsme vymysleli, že handicap se bude vyrovnávat tím, že půjdou bosy,“ usmívá se paní ředitelka, pro kterou je, stejně jako pro ostatní v Apropu, důležitým heslem integrace do společnosti.

Až to zase půjde, plánují v Apropu obyvatele města vtáhnout do chystaných besed a kulturních akcí v galerii s obchůdkem. Nebo pořádat workshopy v dílnách, pro něž by rádi získaly nové, větší prostory. Plány zkrátka nescházejí, a i když je čekání na jejich realizaci únavné, odehrává se v příjemné atmosféře.