Adam Kratochvíl je úspěšný vysokoškolák s progresivní diagnózou spinální svalové atrofie třetího typu. Přemýšlivého mladého muže se širokým spektrem zájmů podporuje stipendijní program Konta Bariéry.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Domovinou Adama Kratochvíla (26) je Ostrava, nijak se však netají tím, že ho to táhne do hlavního města, kde momentálně dálkově navštěvuje magisterský obor evropská studia na Metropolitní univerzitě Praha. „Bakaláře v oblasti sociální práce jsem vystudoval v Ostravě, ale Praha mě lákala už tehdy. Jezdil jsem tam s kamarádkou a zamiloval si atmosféru i lidi, z nichž jsem cítil větší svobodu a otevřenost. Měl jsem v plánu si najít ubytování a přesunout se, jenže pandemie mi to překazila. Teď tedy dojíždím vlakem na sedm sobot za semestr a přespávám v Centru Mariapoli ve Vinoři,“ líčí Adam.

Přístup své současné alma mater si převážně pochvaluje. „Na bakalářském oboru bylo těžší komunikovat, většinou jsem vše řešil osobně i mimo konzultační hodiny. Bylo to náročné a nové si vše vykomunikovat, ale jsem za to vděčný. Přístup byl korektní, ale musel jsem vynakládat větší úsilí, abych si vše zařídil, a ani tak jsem se ne vždy do všeho úplně plnohodnotně zapojil. Na druhou stranu jsem se během tohoto studia dozvěděl o existenci stipendijního programu Konta Bariéry, za což jsem moc rád. Pomáhá mi hlavně s úhradou osobní asistence,“ konstatuje Adam. 

Vede aktivní život, ale v důsledku svého postižení potřebuje v mnoha věcech pomocnou ruku. Díky elektrickému vozíku a bezbariérovosti ostravské hromadné dopravy, kterou považuje za jednu z nejpřístupnějších v republice, však kratší cesty zvládne i samostatně.

Život mi začal na vejšce!

Progresivní postižení, kvůli kterému postupně ztrácí sílu ve svalech, u něj bylo potvrzeno už ve dvou letech. Přesto byl vždy integrován do běžných škol. „Ve čtyřech letech jsem nastoupil do mateřské školky, jezdil jsem na odrážedle a byl ještě docela mobilní. Ještě první stupeň byl vcelku bezstarostný, ale od páté třídy to bylo horší. Tehdy skončila civilní služba, takže na WC mi musela začít pomáhat sama paní učitelka. Pak jsem nastoupil na šestileté gymnázium. To bylo bezbariérové a nemohu říct, že bych si pamatoval nějaké zvláštní problémy nebo ústrky, ale přesto jsem si úplně nenašel cestu ke spolužákům. V té době jsem začal jezdit na elektrickém vozíku, ovšem znal jsem prakticky jen školu a domov, asistence tehdy ještě moc nebyla. Spolužáci většinou dojížděli z okolních obcí, kde se scházeli. Mně chyběl vrstevnický kontakt a toužil jsem i po vztahu s nějakou dívkou. Moje situace by se dala nazvat ušlápnutý extrovert. Svým způsobem to doháním dodnes, jsem jako houba, která nasává nové prostředí, dojmy a lidi,“ vypráví otevřeně Adam a dodává, že opravdu žít začal vlastně až na vysoké škole.

Snad i proto ho to táhne z domova a k řadě aktivit, včetně politické angažovanosti. Přibližně před šesti lety začal aktivně působit v jedné pravicové parlamentní straně, vyzkoušel si i volební kandidaturu do poslanecké sněmovny. „Na čas jsem se stal místopředsedou a předsedou místní stranické buňky v Moravské Ostravě, ale bylo nás opravdu málo, časem to zaniklo a vystoupil jsem i já. Asi to vyšlo zrovna na složité období strany i mého života. Byla to ovšem zajímavá zkušenost, díky níž jsem poznal řadu lidí, kteří jsou mi dodnes ochotní pomoci,“ líčí mladý muž. Zápal pro věci veřejné je na něm znát, takže není divu, že působí v zastupitelstvu městského obvodu Hošťálkovice.

Vedle toho je také spoluzakladatelem a předsedou zapsaného spolku Ekvilibro, který působí hlavně v oblasti osvěty mezi dětmi a v mapování bariér. Je to další důkaz Adamových vlastních slov, že potřebuje neustále zápřah, protože si nedovede představit prostě jen tak být zavřený sám doma.

Nadšení komunitou

Hloubavost, zájem o nové lidi a družnost Adama přivedly také ke katolické víře. Jak sám o sobě říká, byl zarytým nevěřícím. Po maturitě však začal jezdit do Centra pro rodinu a sociální péči v ostravském Zábřehu. Tuhle neziskovku založili manželé se synem na vozíku, Adamovi poskytovala respitní péči, osobní asistenci a poradenství. Začal jim spravovat sociální sítě a pomáhat s administrativou. „Načichl jsem v dobrém slova smyslu atmosférou komunity a velmi se mi to zalíbilo. Hodně mi pomohli k osamostatnění a já se propracoval k zájmu o víru, přestal jsem se proti ní vymezovat. Jednoho dne si to takříkajíc sedlo a já zašel za tamním farářem. Ten mi řekl, že vidí moje nadšení, tak ať si ho užívám, a jestli mi to vydrží rok, ať přijdu znovu. Vydrželo, takže jsem před třemi roky přijal křest,“ vzpomíná Adam na další z vrstev svého života.

Když přemýšlí o budoucnosti, říká, že by ho nejspíš bavilo učení. „Původně mě lákalo studium historie, ale z praktických důvodů tehdy padla volba na sociální práci. Ke společenským vědám mám blízko. Mám už i nějaké nabídky, abych dělal třeba seminář na vysoké škole nebo v oblasti neziskovek,“ přemítá na závěr o svých plánech Adam Kratochvíl, jehož družné, přemýšlivé a komunikativní povaze by pedagogická činnost určitě slušela.

Stipendium Bariéry

Konto Bariéry vyhlašuje 23. ročník Stipendia Bariéry pro akademický rok 2021/2022. 

Fond Stipendium Bariéry je určen pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad těžce zdravotně handicapovaných studentů. Přihlášku ke stipendiu mohou podat studenti, kteří:

– nepřesáhli 30 let věku
– žádost podávají na daný stupeň vzdělání (SŠ, Bc., Mgr.) poprvé
– nejsou studenty doktorandského studia

Stipendistům je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1 000 až 4 000 korun. Tento příspěvek není podmíněn studijními výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem. Projekt je financován z Aukčních salonů výtvarníků. 

Uzávěrka přihlášek je 31. 8. 2021.