Dáváme-li každému trochu, chybí potřebným

Se Zdislavou Odstrčilovou, vrchní ředitelkou Sekce rodinné politiky a sociálních služeb na ministerstvu práce a sociálních věcí, o personalizovaném příspěvku na péči i připravovaných změnách v oblasti sociálních služeb.

Text: Radek Musílek
Foto: Milan Jaroš

Kdy jste se poprvé setkala s problematikou úhrad za osobní asistenci a jejich nedostatečným pokrytím pro některé z uživatelů?

S otázkou takzvaného pátého stupně jsem se přímo setkala až na ministerstvu, ale samotné téma mi nebylo cizí už před tím. Působím zde tři čtvrtě roku, ovšem přišla jsem z pozice poskytovatele sociálních služeb. Dělala jsem například ředitelku Charity ve Valašském Meziříčí. Kdysi se na nás obrátila jedna žena, že by potřebovala osobní asistenci. Do roka jsme tuto službu začali poskytovat.

Současná pozice mě těší v tom, že mám možnost věci, které mě dřív trápily, ovlivnit a změnit. Baví mě to, ovšem popravdě přiznávám, že jsem netušila, kolik je to práce.

Považujete to za naléhavé téma?

Volání po plném pokrytí služeb osobní asistence v nejvyšším stupni závislosti na pomoci považuji za opodstatněné a jde o náš veliký úkol. Současná situace, kdy někteří lidé nemohou kvůli nedostatku peněz plnohodnotně nezávisle fungovat, je ostudou České republiky. Drobným krůčkem zatím je, že jsme alespoň zamezili zvednutí plateb za tyto služby. Ale chápu, že pro ty, kteří na změnu čekají už roky, se to může zdát málo. Od prvního ledna 2025 se chystá změna zákona o sociálních službách z hlediska jejich financování. Úpravy by měly přinést udržitelnost systému. Do té doby chceme alespoň dočasná opatření.

O co půjde?

Teď připravujeme malou novelizaci zákona a chceme otestovat pilotní projekt, jak vyřešit otázku pokrytí potřebného rozsahu osobní asistence. Na stole jsou tři varianty řešení. Chtěla bych, aby se s jednou z nich začalo už letos. První návrh je, aby se u lidí ve 4. stupni příspěvku na péči doplácely potřebné služby překračující výši příspěvku. S tím, že by ten převis hradili poskytovatelé, kterým by to následně dal stát. Druhá varianta je velmi podobná, ale s tím rozdílem, že doplatek by uplatňoval sám klient prostřednictvím nějaké veřejné instituce, možná u úřadu práce. Třetí možnost by nebyla plošná, ale šlo by o vybranou skupinu osob v řádu stovek lidí napříč celou republikou, na které by se vyzkoušelo, jak bude vše fungovat. Těm by byla hrazena prokazatelně potřebná péče v plném rozsahu. O tom, kterou cestou se vydáme, by mělo být rozhodnuto letos na jaře. V tomto roce má být zároveň hotov návrh novely, kterou by se v roce 2024 měla zabývat poslanecká sněmovna.

Má zkušenosti z role poskytovatelů sociálních služeb a je ráda, že dnes může věci měnit k lepšímu.

S kým návrhy změň připravujete a probíráte?

Pozvánky k diskusi posíláme všem zastřešujícím organizacím z řady poskytovatelů sociálních služeb. Společně připravujeme i nový zákon o pracovnících v sociálních službách. Na řadu určitě přijde i téma typologie služeb, jestli ty současné opravdu plní účel. Ale to tolik nehoří, řekla bych, že současné definice fungují v zásadě dobře. Tohle asi otevřeme až v další novele. Najít shodu je na této práci asi nejtěžší. Je potřeba zohlednit pohled řady subjektů – klientů, poskytovatelů služeb, krajů, obcí, odborů i politiků. Každý ovšem vnímá jako pokrok něco trochu jiného. Pohled každého z nich je přitom zároveň oprávněný. Vždy mě zajímá výsledek pro celek, nestačí jen pohled na výsledek pro klienty. Zároveň chci jejich zástupce do pracovních skupin. Musí tam být lidé, kterých se projednávané věci bezprostředně týkají.

Nelze asi vynechat obligátní otázku na průchodnost návrhu takzvaného pátého stupně příspěvku na péči z hlediska financování…

Pátý stupeň je spíš takové pracovní označení. Vlastně by nešlo o zavedení dalšího nového stupně příspěvku na péči. Představa je taková, že půjde o individualizovaný systém, kde by se lidem s nejvyšší potřebou dopomoci, to znamená především těm, kteří jsou v současnosti ve čtvrtém stupni, hradily potřebné náklady, jež evidentně překračují současný rozsah příspěvku. Zatím sice nemáme přesný finanční odhad, o kolik peněz navíc by se jednalo, ale ze zkušeností ze zahraničí víme, že dopad na celkový rozpočet je malý. Nejedná se totiž o moc velkou skupinu lidí. S navyšováním důchodů je to nesrovnatelné.

Půjde s tím nějak ruku v ruce nové posouzení potřeb jednotlivých uživatelů?

Na definici kritérií se chceme rozhodně také zaměřit. Praxe ukazuje, že nám ze systému vypadávají lidé s autismem a duševním onemocněním. Dosud přetrvával přístup, aby se raději dalo všem trochu, což ale vede k tomu, že zatímco jedni dostávají zbytečně, nezbývá na ty nejpotřebnější. I když vím, že teď řeknu něco ožehavého, tak si řekněme na rovinu, že by se asi dalo ušetřit v prvním stupni příspěvku. Jeho současná výše je spíše symbolická, ale dosáhne na něj velký počet lidí, takže ve výsledku odčerpává ze systému nemálo peněz. Přitom jeho reálná pomoc je diskutabilní.

To by bylo asi odvážné a zároveň nepopulární.

Je to složitý proces. Potřebujeme opravdu funkční nadefinování kritérií. Zároveň nám ale chybějí posudkáři. Proces přidělování musíme každopádně aktualizovat. Není žádným tajemstvím, že rozhodnutí o zařazení do určitého stupně jsou často výsledkem subjektivního pohledu jednotlivých pracovníků. Dva lidé, kteří jsou na tom velmi podobně jsou v rozdílných stupních. Existují i extrémnější příklady, kdy člověk s větším postižením je v nižším stupni než jiný s lehčím. O to víc bychom měli usilovat o individualizované nastavení potřeb jednotlivých lidí. Pracujeme na tom!


Zdislava Odstrčilová (*1967)

Politička za KDU-ČSL. Od roku 2022 náměstkyně ministra práce a sociálních věcí, resp. ředitelka Sekce rodinné politiky a sociálních služeb MPSV. Na Masarykově univerzitě v Brně vystudovala matematickou analýzu, ale věnuje se především sociální práci a politice, kterou také vystudovala na téže univerzitě. 

Místostarostka Valašského Meziříčí s gescí pro sociální oblast, bytová politika, neziskové organizace, sport a volný čas, komunální služby. Jednatelka sociálního podniku zaměstnávajícího osoby se zdravotním postižením, 1. Valašská Diakonická, s. r. o.

2011–2018 ředitelka Diakonie ČCE – středisko Valašské Meziříčí. 

Matka čtyř dětí.