Službu SOS tlačítek, která poskytuje seniorům a lidem s handicapem možnost snadného přivolání pomoci, nabízí v ČR hned několik organizací. Jednou z nich je i Anděl Strážný, jehož zařízení navíc rozpoznají nehybnost nebo pád uživatele.
Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch
Zapsaný ústav Anděl Strážný je registrovaná terénní sociální služba tísňové péče s celorepublikovou působností, jejíchž služeb momentálně využívá na pět stovek klientů. Devadesát pět procent tvoří senioři, zbytek mladší lidé s postižením.
Díky zařízení zvanému Tipec nebo speciálním hodinkám si dotyčný člověk může nejen kdykoliv přes nonstop dispečink přivolat pomoc, ale také komunikovat nebo si nechat připomenout braní léků. Zařízení navíc dokážou monitorovat pohybovou aktivitu uživatele včetně GPS souřadnic. V případě pádu či nehybnosti tak automaticky kontaktují dispečery, kteří obratem prověří situaci.
Jednou z uživatelek je paní Gabriela Dědečková (83) z Kamenického Šenova. Vitální seniorka žije sama se svou kočkou Žefi. Má starostlivého syna, tři vnoučata a dvě pravnoučata, s nimiž se pravidelně vídá, všichni ale bydlí jinde. Tlačítko jí i jejím potomkům dodává potřebný klid, že by se v případě nouze měla rychle kam obrátit.
Jsme oba víc v klidu
„Krabičku nosím celý den na krku, zkoušela jsem i variantu s náramkem na zápěstí, ale nošení na krku mi vyhovuje víc,“ říká paní Dědečková. „Umí si říct, že potřebuje nabít. To dělám přes noc. Nahlásila jsem si, že zařízení budu mít sundané od 21.00 do 10.00, v té době tedy tlačítko nesleduje, jestli se hýbu. Jinak po třiceti minutách kontroluje moji aktivitu. Když si krabičku zapomenu nasadit, hned mi po uplynutí stanovené doby volají, jestli jsem v pořádku,“ vypráví.
V zařízení je hlasový vstup/výstup a SIM karta, funguje i jako telefon. Ve spolupráci se třemi největšími tuzemskými mobilními operátory tak lze v případě potřeby určit přesnou polohu uživatele. To kdyby například upadl a ležel v bezvědomí někde na procházce mimo svoje bydliště.
„Tlačítko mi zařídil syn, který žije v Praze. Občas mívám motolice, tak jsme oba víc v klidu, kdyby se něco přihodilo. Za dva roky, co ho používám, naštěstí nebylo potřeba! Ale využívám Povídavou linku. Každé pondělí v 16 hodin mi zavolají a čtvrt hodiny si povídáme,“ líčí paní Dědečková fungování služeb Anděla Strážného. Irena Třešňáková z PR oddělní organizace k tomu dodává, že možnost pravidelně si popovídat se školenými pracovnicemi patří k vítaným nadstavbovým službám.
Konverzace mohou být každodenní, paní Dědečkové však stačí jen krátké popovídání jednou za týden. Vede spokojený život, pravidelně se vídá s rodinou, ráda se navštěvuje se sousedkami, s nimiž chodí na procházky. Stará se o kočku, luští křížovky nebo sleduje zprávy v televizi. Do jejího bytu dochází i pečovatelka, má zajištěný pravidelný úklid a obědy.
Vždy na stráži
V Andělovi Strážném jsou rádi, že je o jejich služby zájem. „Byli bychom rádi, kdyby se o této možnosti dozvěděli další. Na šíření informací dobře spolupracujeme s městy, v některých z nich se zapojila i městská policie, která zajišťuje kontrolní výjezdy,“ popisuje situaci Irena Třešňáková a přidává čísla: „Za duben jsme zaznamenali 75 SOS volání a pádů, volali jsme 101 výjezdů sanitky, prověřovali jsme 808 nízkých aktivit klientů, což ovšem tvoří i případy jako u paní Dědečkové, kdy si uživatel zapomene tlačítko nasadit, takže zařízení registruje absenci pohybu, tudíž začne volat pomoc. Nejvíc pak bylo různých připomínek a kontrol zdravotního stavu, celkem 3159.“
Organizace má centrální dispečink v České Lípě a k tomu čtyři regionální pobočky s vlastními sociálními pracovnicemi a bezplatnou informační linkou (800 603 030). Služba samotná však zcela bezplatná není. „Tipec“, který užívá paní Dědečková, stojí 450 korun měsíčně, speciální hodinky pak 350. První zkušební měsíc je zdarma. Díky sponzorům jsou zařízení propůjčována bezplatně, přestože mají hodnotu tisíců korun. V případě „Tipce“ se pak jedná o český výrobek, na jehož vývoji se Anděl Strážný podílí.
Jelikož se u této organizace jedná o registrovanou sociální službu, 75 procent rozpočtu pokrývá ministerstvo práce a sociálních věcí. Není přitom obvyklé, aby podobné tísňové linky měly vlastní sociální pracovníky. Nemluvě o tom, že většinu z více než tří desítek pracovníků tvoří osoby se zdravotním postižením.