První letošní vydání časopisu Můžeš je tu! Co se dočtete tentokrát?

– Tématem čísla jsou limity inkluze. Většina vyučujících na tuzemských speciálních středních školách pro mládež s postižením si nemůže nevšimnout trendu, který se projevuje již řadu let – mnozí studenti mají tendence ve škole setrvávat a vystřídají dva i více oborů.

– Dnem i nocí obětavě pečuje o svého muže Martina, kterého upoutala na lůžko nevyléčitelná nemoc známá pod zkratkou ALS. Zkoordinovat péči o blízkého člověka na domácí umělé plicní ventilaci s chodem rodiny je samo o sobě  velmi náročné. Jsou ale chvíle, kdy i takové bojovnici, jakou je Lucie Ovsenáková, docházejí síly. Ubíjí ji hlavně to, že stát nedokáže pečující systémově podpořit.

– Příběh Honzy Přikryla a Jakuba Havlíčka je učebnicovým příkladem, jak je svět malý a jaké náhody umí život přinést. Honza se narodil s těžkou formou dětské mozkové obrny, takže je pro něj důležitá rehabilitace. Bydlí se svými rodiči a dvěma staršími sestrami v malé vesnici na Olomoucku. Nikdo z nich netušil, že mezi jejími obyvateli je i nadšený cyklista Jakub Havlíček, který se rozhodl někomu aktivně pomáhat. Jejich cesty svedlo dohromady až Konto Bariéry.

– Přináší do éteru vždy zajímavá témata a klade od mikrofonu otázky svým lahodným hlasem. Pro tentokrát jsme to otočili – moderátor Českého rozhlasu Vladimír Kroc, spisovatel a cestovatel, sedí proti Michaele Zindelové bez mikrofonu. A ptáme se my.

Nevynechejte ani ostatní reportáže a příběhy těch, kteří se nevzdávají!

Dalda, jak mu doma říkají, se narodil se spinální svalovou atrofií, což ho omezilo v pohybu. Přesto je Dalibor Knapp neposedný živel. Po genové terapii se onemocnění podařilo zastavit a přišel čas na rehabilitaci i radost ze života. K obojímu přispělo Konto Bariéry, když pro něj získalo peníze na neurorehabilitační program a přídavný elektrický pohon k vozíku.

Před rokem a půl rokem se Janě Házové převrátil život vzhůru nohama. V průběhu natáčení postihlo redaktorku Českého rozhlasu rozsáhlé krvácení do mozku. Ještě než přijela záchranka, ochrnula na půlku těla, přestala mluvit a ztratila vědomí. Nejprve bojovali o její život záchranáři, poté neurochirurgové z královéhradecké fakultní nemocnice. Příliš nadějí na to, že se probere z kómatu, ale lékaři rodině nedávali. Zázrak přišel po sedmi týdnech, vzpomíná dnes Jana spolu se svým mužem Václavem Plecháčkem. 

Šestnáctiletý Šimon Kasa přišel v únoru o pravou nohu pod kolenem. Nesmutnil. Naopak. Úrazem pochroumaná končetina ho od dětství omezovala natolik, že se sám rozhodl podstoupit její amputaci.

Kačenka Hašková je čiperné děvče, kterému z jejího elánu nijak neubírá fakt, že se narodila bez levé ruky. Její paže končí zápěstím, jemuž dala jméno Barča. Prý podle svojí oblíbené slepice. Také má psa, andulku a rybičky. Nic z toho se ovšem nevyrovná jejímu novopečenému bráškovi Honzíkovi, kterého evidentně zbožňuje a pořád by ho chtěla chovat v náruči.

Prožívá nejkrásnější období svého života. Nedávno sedmnáctiletá Karolína Dvořáčková konečně chodí do školy, kde nevadí invalidní vozík, a hlavně tancuje. Dokonce tak dobře, že na listopadovém mistrovství světa v Para Dance v Itálii vybojovala se svým partnerem Jana Kohoutem skvělé 8. místo. Reprezentovat Českou republiku mohla i díky finančnímu přispění Konta Bariéry. Cesta k tomuto úspěchu byla ale dlouhá a trnitá. 

Možná, že vůbec netušíte, že bezmála třítisícové město Úštěk leží v okrese Litoměřice, ale velmi pravděpodobně jste viděli jeho historickou část v některém z filmů. Část děje do zdejších kulis totiž zasadili mimo jiné tvůrci snímků Kolja, Rebelové nebo Králíček Jojo. Oč je Úštěk fotogeničtější, o to svízelnější je zde život na vozíku. Své o tom ví vozíčkář Jakub Froněk, který má přesto svoji domovinu velmi rád.

Přibližně sto dětí u nás má podle odhadů lékařů syndrom Dravetové. Vzácná nemoc je pojmenována po dětské neuroložce Charlotte Dravetové, která ji v sedmdesátých letech minulého století popsala. Projevuje se opakovanými epileptickými záchvaty. První obvykle přichází už v kojeneckém věku. Dnes pětileté Elence Miczové diagnostikovali lékaři nemoc v necelém roce. Její rodiče nedávno založili neziskovou organizace EPICANA, která dětem s epilepsií pomáhá. 

Původně byl hajný, který se ale zamiloval do světa motorů. Ten se stal Danielu Gebhartovi (35) obživou, ale také do značné míry osudem. Před třemi lety totiž při nehodě na motorce utrpěl vážný úraz s trvalými následky. Aby se tento sympatický manžel a otec dvou dětí co nejlépe vrátil k aktivnímu životu, pomohlo mu Konto Bariéry s pořízením speciálního lehokola.