Lukáš Štiller se narodil předčasně, v důsledku čehož má dětskou obrnu, která zasáhla všechny jeho končetiny. Jezdí na vozíku a relativně dobře mu funguje pouze pravá ruka. Chodí s asistentkou do 8. třídy a žije v rodinném domku na vsi nedaleko Kadaně se starším bratrem a rodiči. Ti se pro něj momentálně snaží sehnat peníze na vyhovující automobil, kterým by ho mohli vozit.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Lukáše (17) pravidelně do školy vozí maminka Mariana, která je s ním od narození doma, aby se mohla plně věnovat nezbytné péči. Momentálně má však zlomenou nohu, takže ji zastupuje manžel. Že na to má čas, je takové štěstí v neštěstí. V současnosti je bez práce, o niž nedávno coby zemědělský dělník přišel.

Nepostradatelný pomocník

Právě auto je v dojíždění klíčovým pomocníkem, a to nejen za vzděláním, ale také za rehabilitací, jež je pro zlepšování nebo přinejmenším udržování Lukášova stavu naprosto nezbytná. „Pravidelně navštěvujeme fyzioterapii a dvakrát ročně jezdíme na lázeňské pobyty do Klimkovic. To se nejvíc projeví, jak bychom potřebovali jiný vůz. Naše současné auto nejen dosluhuje, ale především je malé. Potřebujeme vozit spoustu pomůcek, včetně elektrického vozíku nebo chodítka pro nácvik chůze,“ vysvětluje paní Mariana.

Záměrně nepoužila výraz nový vůz. Uvědomuje si, že zbrusu nové přibližovadlo je nad finanční možnosti rodiny. A to i přes schválený příspěvek 200 tisíc korun od úřadu práce. Vyčerpat ho ovšem musí do dvou měsíců, takže situace je poněkud napjatá. „Uvažujeme o pořízení něčeho typu Volkswagen Caddy, i když ojetého, musí nám to spolehlivě vydržet alespoň sedm let do dalšího příspěvku. Nemůžeme proto koupit něco úplně nejlevnějšího. Ideální by byl transporter, ale to se i u použitých aut bavíme o nedostupných částkách,“ popisuje Lukášova maminka.

Do školy, do přírody… do života!

Rodina se proto s důvěrou obrátila na Konto Bariéry, které jim v minulosti pomohlo se zakoupením elektrického vozíku. „Lukáš na něm jezdí moc rád do přírody za vsí. Je to jeho největší záliba. Na počítačové hry ho, na rozdíl od jeho vrstevníků, moc neužije. Po škole odpočívá a cvičí, na moc dalšího nezbývá čas ani energie. Bohužel nemá prakticky žádné kamarády. „Ve škole nějaké měl v předchozí třídě, ale pak byl proti naší vůli přeřazen do jiné, kde moc spokojený není,“ stýská si paní Mariana. Lukáš je přitom o něco starší než spolužáci, jelikož měl odklad a kvůli operaci i další prodloužení studia.

Auto bude ještě nepostradatelnější, až dojde na studium střední školy. Zatím je poměrně čas, ale úvahy tímto směrem míří čím dál častěji. Lukáš prozatím odmítá představu, že by měl opustit rodinné hnízdo v podobě speciálně upraveného domku a být například na internátu nějaké speciální školy mimo region. Život v jeho vesnici je poklidný a zjevně se mu ho nechce měnit za něco rušnějšího, ačkoliv z líčení paní Mariany se nelze ubránit dojmu, že ona se cítí trochu izolovaně. „Žijeme si hodně svým životem, se sousedy vycházíme dobře, ale nějaké blízké vztahy nemáme. Nejsou tu ani žádní naši příbuzní. Když se od miminka naplno staráte o svoje vážně postižené dítě, přijdete o takový ten obvyklý okruh přátel. Nebo alespoň v mém případě se to tak stalo,“ konstatuje Mariana Štillerová.

O to víc si spolu s manželem a Lukášem váží podpory Konta Bariéry a všech, kteří podpořili sbírku na vyhovující automobil.

Sbírka na auta pro děti s postižením

Vlastní vůz je pro lidi s handicapem nedocenitelný pomocník, často ale nedosažitelný kvůli vysoké ceně. Na čerpacích stanicích MOL si teď proto můžete zakoupit voňavé stromečky, kterými přispějete na pořízení automobilu rodinám s handicapovanými dětmi. Partnerem projektu je Konto Bariéry.

Více na: www.kontobariery.cz/O-nas/Aktuality/Cestou-pro-benzin,-nebo-naftu-podporte-handicapova