„Jedno ráno jsem se probudila s obrovskou bolestí v zádech a noze,“ začíná s líčením okamžiků, které jí změnily život, mladá žena na vozíku Jana Hanová. Do té doby aktivní, průměrně sportující člověk a studentka práva v podnikání na vysoké škole v Brně byla na nějaký ten namožený sval zvyklá. Tentokrát se však nedokázala postavit na nohy.

Terezka Hojdekrová (18) se sice narodila bez pravé ruky, ale rozhodně se tím nehodlá nechat omezovat. Studuje sportovní gymnázium a závodí na koni v parkuru. Ačkoliv protézu vždy odmítala, protože svůj handicap nepovažovala nikdy za problém, na prahu dospělosti svůj postoj přehodnotila. Umělá ruka jí totiž pomůže dál rozvíjet sportovní talent. Proto se společně s maminkou obrátila na Konto Bariéry.

Adrianka se narodila před sedmi lety za dramatických okolností. Plánovaný příchod na svět ovlivnilo nečekané zhoršení zdravotního stavu její maminky. Pro obě začal doslova boj o život. Obě ho nakonec se štětím vyhrály, ale Adriance, kterou lékaři museli 50 minut oživovat, zůstalo těžké postižení.

Veronika se narodila v sedmém měsíci těhotenství a vážila jen dvě kila. Navíc se jí tři dny po narození zastavil dech, což nenávratně narušilo její mozková centra. „Když jsem byla malá, řekli rodičům, že je možné, že nebudu ani mluvit, ani chodit, a na vzdělání, ať zapomenou,“ říká. Naštěstí je dnes všechno jinak.

Sedmnáctiletá Dagmar se učí na kadeřnici a kosmetičku. Jejím koníčkem je také pečení. To je něco, co ji baví a čemu by se v životě chtěla věnovat. Stejně tak si dala za cíl naučit se jezdit na bruslích. K aktivnímu životu ale potřebuje bionickou protézu. V šesti letech totiž přišla kvůli rakovině o levou nohu.  

Brigáda na stavbě navždy změnila život 18letého Ferencze. Na budoucího elektrikáře a vášnivého fotbalistu  spadl při práci trám a poškodil mu míchu. Nyní se učí žít na vozíku. S ochrnutýma nohama a částečně i rukama se ale neobejde bez cizí pomoci. 

dkův život obrátil před pěti lety naruby pracovní úraz. Šikovný klempíř a pokrývač spadnul při práci ze střechy a těžce si poranil páteř. Život na vozíku by mu ulehčil přídavný elektrický pohon. Potřebuje však pomoct s jeho pořízením.

Toník chce dělat všechno jako jeho bráška – dvojče. Bráška jde plavat? Toník vodu miluje! Bráška lyžuje? Toník už taky sjel pár kopců! Má to ale háček. Toníka, který trpí následky dětské mozkové obrny, musejí rodiče do bazénu odnést v náručí a kopce sjíždí v pevném sevření tatínka. Devítiletý chlapec je ale veliký bojovník, poctivě cvičí a rehabilitace ho krůček po krůčku posouvají k větší samostatnosti. V létě by také rád jel na rehabilitační pobyt.

Lukáš Štiller se narodil předčasně, v důsledku čehož má dětskou obrnu, která zasáhla všechny jeho končetiny. Jezdí na vozíku a relativně dobře mu funguje pouze pravá ruka. Chodí s asistentkou do 8. třídy a žije v rodinném domku na vsi nedaleko Kadaně se starším bratrem a rodiči. Ti se pro něj momentálně snaží sehnat peníze na vyhovující automobil, kterým by ho mohli vozit.