Cestování v současné situaci pro mnohé poněkud ustoupilo z rejstříku oblíbených kratochvílí. Na konci října to však v německé metropoli Berlíně nebylo moc znát. Čeština byla po němčině druhým nejčastějším jazykem, který jste mohli v centru města zaslechnout.

Nestává se často, aby se z truhláře, který se věnuje bojovým sportům a přivydělává si i jako vyhazovač, stal právník. Změnou životního kurzu byla pro Ladislava Loebeho autonehoda a následná kvadruplegie. Dnes pomáhá lidem s podobným osudem v brněnském ParaCENTRU Fenix a nespoutané části své osobnosti dává průchod skrze cestování.

Ve třinácti letech přišla Jitka v důsledku nádorového onemocnění o pravou ruku nad loktem. Přehodnotila životní plány, vyrovnala se s handicapem, vystudovala a našla si životního partnera. Dlouhodobé přetěžování levé ruky si však začalo vybírat daň, a tak před dvěma lety získala díky Kontu Bariéry bionickou protézu. 

Každé dítě je pro své rodiče nejkrásnější, a to platí i tehdy, když přijde na svět s postižením nebo s vrozenou vývojovou vadou. Příběh manželů Elišky a Dalibora Staňkových z Homolí u Českých Budějovic, jejichž Beátka se narodila se vzácným Treacher Collinsovým syndromem, se v tom nijak neliší. 

V bowlingovém klubu v Pardubicích trénují zrakově postižení, paraplegik i autista. Za koulením se sem jezdí zdaleka – klub je totiž v Česku téměř jediný, přesto zdejší bowleři už sbírají medaile v zahraničí.

Jako by příjmení Radka Hřiba předurčilo k tomu, že bude milovat vše, co se týká lesa. Proto se před více než třiceti lety stal myslivcem. A nic na tom nezměnila ani skutečnost, že po úrazu v roce 2007 usedl trvale na vozík. Stále loví a stará se o les i malé hospodářství.

Vyhrál zlatou medaili v boccie hned při své paralympijské premiéře. A to není zdaleka jediný zajímavý moment, který se pojí s nedávným vystoupením Adama Pešky v Tokiu. Kolik vrcholových sportovců například může říct, že na nejvyšší metu dosáhli společně s vlastním rodičem?

Je dvojnásobnou maminkou, úspěšnou sportovkyní i podnikatelkou. Jana Kosťová nezahálí, i když si myslí, že přemíra pracovního vypětí se kdysi podílela na jejím usednutí na vozík. Dnes už má priority nastavené jinak. A svou činností ve Sportovním klubu vozíčkářů Praha pomáhá ke zdravě aktivnímu životu i dalším lidem.

Usmívá se, pěkně upravená, s kytkou ve vlasech, jak jsme ji mohli vidět ve Stardance. Prožívá každý den, každý okamžik. Nevyléčitelná nemoc ji naučila, jak žít přítomným okamžikem. V jejím těle je stejná nemoc, na niž zemřel její otec, když jí bylo jedenáct. Nina Křehotová napsala o tom všem knihu Psáno za jízdy, plnou otevřených intimních výpovědí, zajímavých postřehů a úvah, jak se jí v průběhu let honily hlavou.