Na dohled od Sovových mlýnů stojí na pražské Kampě Werichova vila. Umělec ji dostal do pronájmu po návratu domů z USA. Uvažování a představy jednoho z největších českých mužů 20. století dostaly podobu divadelních replik v novém představení – bude mít premiéru na Letní scéně Museum Kampa v polovině června.

Text: Michaela Zindelová
Foto: Jakub Macháček

Vepsat rozlehlou mapu života herce, komika, klauna, spisovatele, národního umělce, rybáře, manžela a kamaráda do životopisného formátu divadelního představení, si troufla scenáristka Daniela Sodomová – po nedávném triumfu příběhu o zakladatelce Musea Kampa, Medě Mládkové. Známe Werichův život z řady monografií, ale divadlo? To tu ještě nebylo! Autorka prokazuje v ději znalost z hloubkového studia slastí i strastí jeho životaběhu.

Trochu složitější je to v novém kuse s hlavním hrdinou, protože hned na začátku děje zazní z úst herce Václava Kopty věta: „Nechceš si zahrát na interview?“ Replika, hozená Vojtěchu Kotkovi, vše projasní. Na scéně se zkrátka v „hauptkách“ představí oba, mladšího „Jana“ doplní v mnoha scénách starší „Werich“. Na scéně hrají spolu s desítkou svých kolegů – krátce před Velikonocemi zahájili na první čtené zkoušce ostrý harmonogram zkoušek, až do červnové premiéry. Na všech je znát živelná chuť ukázat publiku, především ve vzájemných konfrontacích, zda se Janu Werichovi podařilo vše, co si v mládí předsevzal, nebo zda se jeho cesta nedostala do zcela jiných kolejí.

Přijmout roli nebylo pro „Jana“ ani pro „Wericha“ jednoduché. „Hrát (si na) Wericha je stejně troufalé, jako kdybych předstíral, že jsem svatý Václav,“ poznamenal Václav Kopta (zmoudřelý klaun) a Vojtěch Kotek (Werich v mladším věku) navázal: „Rozhodl jsem se sebrat odvahu a tuhle výzvu jsem přijal, protože v dnešní době tak nějak všichni znovu hledáme smysl v tom, co děláme a proč tu vlastně jsme. Mám pocit, že mi práce na tomto projektu může na tyto palčivé otázky pomoct najít odpověď.“

Příběh Jana Wericha má po Medě společné nejen místo konání, Letní scénu, přímo v prostoru Sovových mlýnů. Důvodů pro volbu námětu nového divadla bylo víc: Meda Mládková byla přítelkyní Voskovce, a několik let bojovala za získání Werichovy vily do pronájmu Musea Kampa.

Divadelní novinku o významném obyvateli Kampy objasnil také správce musea, Jiří Pospíšil: „Považovali jsme za logické pokračování ve snažení Letní scény Musea Kampa s dalším géniem loci, osobností, spjatou s pražskou Kampou – moudrým mužem, legendou českého divadla, filmu a literatury.“ Jistě si rádi zvykneme na to, vnímat Sovovy mlýny nejen jako tezaurus výtvarného umění, ale také jako trvalou adresu zajímavého divadla.