Ačkoliv je nám všem od dětství vštěpováno, že si máme jídla vážit, realita naší blahobytné společnosti bývá opačná. Všeobecný nadbytek potravy vede k tomu, že ji často vyhazujeme, přestože by mohla posloužit třeba sociálně slabým. Zvrátit tento trend však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Text: Radek Musílek
Foto: Milan Jaroš, Anna Šulcová a Štěpán Lohr

Odhaduje se, že až třetina celosvětové produkce potravin přijde vniveč. Zní to absurdně, když zároveň stále slyšíme o zemích bojujících s chudobou, jejichž obyvatelé hladoví, nebo víte o živořících skupinách obyvatel v bohaté části světa. Celou polovinou se na vyhozeném množství podílejí domácnosti, třicet procent se znehodnotí při výrobě a zpracování. Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik potravin a jak často vyhazujete? Jak tomu předejít, omezit mrhání a dostat přebytky k potřebným, o tom je projekt Zachraň jídlo.

Na začátku stála skupina kamarádů, kterým nebyla výše popsaná situace lhostejná. Před bezmála deseti lety začali s osvětou spotřebitelů a rozjeli iniciativu Paběrkování. V principu jde o záchranu takových kusů ovoce a zeleniny, které jsou chuťově v pořádku, ale nesplňují estetická kritéria. Mají neobvyklou velikost, tvar nebo barvu. Jelikož je nechtěly obchodní řetězce přijímat, producenti se jich zbavovali. Po vzoru britské organizace Feedback začali v Zachraň jídlo sbírat takové plody a rozdávat je potravinovým bankám. Po několika letech se dařilo zapojit víc a víc lidí, ročně tak zachránili až 18 tun jídla. 

Dnes projekt pokračuje pod hlavičkou DobroPolníci. Zachraň jídlo se tak může zaměřovat na další aktivity, ale Paběrkování pomohlo zviditelnění celé iniciativy. Mimochodem dnes už se můžete setkat s „nedokonalými“ plody i v supermarketech. Roli jistě sehrává rostoucí zájem o udržitelnost životního prostředí, prodejci začínají svoji odpovědnost marketingově prezentovat s vědomím, že si šplhnou u zákazníků. Primárním cílem je samozřejmě stále zisk.

Zachraň oběd

Vedle pokračující osvěty (spoustu užitečných tipů, jak šetřit jídlem i možnosti zapojení najdete na www.zachranjidlo.cz) a lobbingu za dobrou věc je aktuálně výraznou kampaní Zachraň oběd. „Přebíráme jídla ze čtyř jídelen v Praze a rozvážíme je do čtyř charit,“ říká Tereza Modlová, která má v desetičlenném týmu (z něhož jsou jen dva lidé na plný úvazek) na starosti především propagaci a komunikaci celé iniciativy. Od března do listopadu tohoto roku se tak podařilo rozdat přes čtrnáct tisíc obědů lidem se sociálním znevýhodněním, mezi něž patří také osoby se zdravotním postižením.

 Je to úctyhodné číslo, vezmeme-li však v potaz, že v českém gastronomickém provozu se prý ročně vyhodí až 3 780 tun hotových jídel, je tu do budoucna určitě ještě potenciál. „Máme další různé plány a nápady, ale někde se začít musí. Velké gastronomické společnosti jsou k tomu nejvhodnější. Naše zkušenosti a průzkum totiž ukázaly, že darovat někomu jídlo není vůbec jednoduché, zatímco vyhodit ho bohužel ano. Velký zádrhel je v legislativě a různých hygienických předpisech,“ vysvětluje Tereza Modlová. 

O to víc si váží spolupráce s firmami Compass Group, Zatiší Group, Perfect Canteen a dalších, od nichž putují jídla do azylových domů Naděje Žižkov, K srdci klíč, Otevřené srdce a do hotelu Na Zámečku, kde jsou ubytovaní lidé v nouzi. S distribucí pomáhají společnosti DoDo a REkrabička. Aby měl rozvoz ekonomicky smysl, musí se vézt alespoň pět obědů najednou. „Naše role je organizační, jinak už to běží vcelku hezky samo,“ pochvaluje si Tereza Modlová, která zároveň doufá, že zapojených bude přibývat. A to i přesto, že svět gastronomie je podle jejích slov dost specifický a leckdo může mít problém veřejně přiznat před konkurencí, že má zbytky. 

Když musí někdo bez prostředků vybírat popelnice, tak to nikdo neřeší, ale ve chvíli, kdy chceme odvézt oběd z jídelny do azylového domu, musíme porce krabičkovat, měřit jejich teplotu a dodržet dobu přepravy. Na to jsme museli dostat razítko.

Terezu nejvíce mrzí, že zatím nemůžou garantovat oběd pro všechny. Nikdo předem neví, kolik jídel ten den do azylového domu dorazí, takže funguje systém kdo dřív přijde… Občas se stane, že charita dar raději nepřijme, není-li dost pro každého, aby nedošlo ke konfliktům. Teplé jídlo je totiž luxus.

Pomoc systému navzdory

Dobro je prý konečně v kurzu, takže už se některé firmy samy hlásí, že chtějí také pomáhat. Systém ovšem není připraven na realizaci. Člověk by řekl, že prostě stačí vzít nadbytečné jídlo a dát ho k dispozici těm, kdo ho potřebují. Jenže v tu chvíli vstupují na scénu hygienické předpisy. „Když musí někdo bez prostředků vybírat popelnice, tak to nikdo neřeší, ale ve chvíli, kdy chceme odvézt oběd z jídelny do azylového domu, musíme porce krabičkovat, měřit jejich teplotu a dodržet dobu přepravy. Na to jsme museli dostat razítko,“ popisuje mladá žena ze Zachraň jídlo a pokračuje: „Firmy to jídlo nemohou odepisovat jako dar, takže tím ubývá jeden z motivačních nástrojů. Naštěstí je pro někoho dostatečnou motivací samotný altruismus. A zdá se, že s věcmi pohne také uprchlická vlna z Ukrajiny, energetická krize a inflace.“

Leckoho jistě napadne, že vhodným zdrojem přebytků by byly i školní jídelny. V jejich případě je ovšem věc ještě složitější. Většina školních a nemocničních jídelen je vedena jako příspěvková organizace, pro které platí odlišná legislativa. Vedle zmíněných problémů s hygienou a distribucí tak na scénu vstupují také otázky dotací, jež jsou na stravování žáků či pacientů poskytovány. Oficiálně přiznané přebytky jsou tak vlastně nemyslitelné. Z hlediska darování jídel, ale možná i spokojenosti samotných žáků by tak víc vyhovoval systém samoobslužného bufetu. To je však ještě hudba budoucnosti.

Tereza Modlová vystudovala mediální práci a public relations, pracovala v korporátní společnosti, dělala i pro politickou stranu nebo filmový festival. Nedávno se však rozhodla dát do služeb angažované občanské společnosti, které není lhostejný chod tohoto světa. „Neplýtvat jídlem je jednoduše dobré pro lidi i celou planetu. Stačí si uvědomit, jak dovedu být protivná, když mám hlad. Jistě to mnoho lidí zná. Vyzkoušejte si to a pochopíte, jak je užitečné podělit se o přebytky s těmi, kdo nemají tolik štěstí. Je to krok k lepšímu životu.“