Před pěti lety přišel Stanislav Bárta o hlasivky. Lékaři mu je odstranili poté, co u něj diagnostikovali nádor. Přesto dnes díky hlasové protéze mluví. Drobná silikonová spojka zajistí i podobnou barvu hlasu. 

Text: Anna Kudrnáčková                                   
Foto: Jan Šilpoch 

Problémy se u sympatického čtyřicátníka poprvé projevily před osmi lety, v době, kdy měl jeho prvorozený syn teprve rok. Když tři měsíce chraptěl a změnila se mu barva hlasu, vyhledal lékaře. Zprvu ho léčili pro polypy na hlasivkách. Komplikace ale neustávaly a mluvení pro něj bylo stále namáhavější.

Obrátil se tedy na odborníky z Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, kde podstoupil augmentaci hlasivek. Po operaci se mu hlas výrazně zlepšil, přesto po čase lapálie pokračovaly. Obával se hlavně výrůstku na ohryzku, který se postupně zvětšoval. Stále více se mu také nedostávalo dechu. 

Na vině byl nádor 

Po několika měsících byl na operačním stole znovu, tentokrát pro zhoubný nádor hrtanu. „Šlo o nádor, který byl skrytý dostupným diagnostickým metodám,“ líčí MUDr. Michal Zábrodský z motolské nemocnice, který Stanislava Bártu operoval. Navzdory tomu, že nádor nebyl velký, prorůstal pod tkáněmi a mimo hrtan. V takovém případě se doporučuje provést totální laryngektomii, tedy odstranění hrtanu, včetně hlasivek. Jde o zákrok, při kterém se oddělí dýchací a polykací cesty a pacient má trvale tracheostoma, tedy umělé vyústění průdušnice v dolní části krku. Nový hlas pak vzniká pomocí hlasové protézy, kterou lékař vloží pacientovi do vzniklé píštěle.

Drobná silikonová spojka je dodnes tou nejlepší možností, jak pacientovi vrátit hlas, přestože její vývoj započal už před dvaceti lety. Ke vzniku hlasu a tónu dochází tak, že si pacient tracheostoma ucpe a vzduch tlačí do jícnu, čímž rozkmitá jeho stěny podobně, jako se rozkmitají hlasivky. Proud vzduchu pak míří vzhůru do dutiny ústní. Rezonanci zvuku ovlivňují prostory na hlavě a krku a také mluvidla pacienta. Právě díky tomu má pacient velmi podobnou barvu hlasu jako před operací. 

Neztrácet naději 

I když lékaři začínají na aktivaci hlasu pracovat krátce po zavedení protézy, ne vždy se podaří pacienta rozmluvit. „Mluvit jsem začal asi půl roku po operaci, ale byly to krátké věty, spíše slova jako ano, ne, dobře,“ popisuje úvodní těžkosti Stanislav Bárta. Nejprve totiž musel natrénovat dýchání. „U pana Bárty šlo o proces pomalý, protože podstoupil velký výkon a tkáně se musely nejprve stabilizovat. Potřeboval zkrátka čas, potřeboval se naučit hospodařit s dechem a s tlakem, který vzniká uvnitř hrudníku, tak, aby byl schopen plynule mluvit a aby byl jeho hlas kvalitní, dostatečně hlasitý a srozumitelný,“ vysvětluje foniatr Michal Zábrodský. 

Dnes Stanislav Bárta přiznává, že chvílemi už ztrácel naději, že se mu povede se pořádně rozmluvit. „V práci mi kolegové odezírali ze rtů, stejně jsem se dorozumíval se starším synem. Ačkoliv mi pan doktor hodně pomáhal, byl jsem chvílemi na dně. Říkal jsem si, že už nikdy mluvit nebudu. Ale nakonec se to přece jen povedlo – jednoho dne jsem protézu ,přemohl´ a začal jsem používat delší slova, pak věty a nakonec se můj hlas začal podobat tomu před operací. Měl jsem obrovskou radost. Mohl jsem si popovídat s manželkou a s dětmi, s kolegy v práci, telefonovat. Byl to návrat k normálnímu životu,“ vypráví nadšeně. 

Jednoho dne jsem protézu přemohl a začal jsem používat delší slova, pak věty a nakonec se můj hlas začal podobat tomu před operací. Mohl jsem si popovídat s manželkou a s dětmi, s kolegy v práci, telefonovat. Byl to návrat k normálnímu životu.

Ačkoliv je hlasová protéza pro pacienty vysvobozením, život s ní přináší také určitá omezení. „Před operací jsem hodně sportoval. Velmi mi chybí plavání, zkoušel jsem kolo, ale dechová kapacita je hodně omezená, například chůze do kopce je stále velký problém,“ přibližuje otec dvou synů, který by si chtěl brzy pořídit e-bike. 

Úhrady za pomůcky jsou vysoké 

Hlasová protéza obvykle vydrží plnit svou funkci tři až čtyři měsíce. Ve chvíli, kdy začne tzv. protékat, je dobré ji vyměnit. K její delší životnosti mohou přispět i sami pacienti tím, že se o ni dobře starají. Pravidelné čištění obstarává speciální kartáček a pomáhají i další pomůcky. „Základem je mít stoma překryté, aby se do něj nedostávaly nečistoty. Slouží k tomu speciální kruhové náplasti s filtry, které pomáhají udržovat vlhkost v horních cestách dýchacích,“ upozorňuje Stanislav Bárta. 

Pojišťovna zatím hradí pacientům jen 60 náplastí a stejný počet filtrů ročně. Správně by se ale měly měnit denně. „Obyčejná plastová krytka, kterou používám při sprchování, stojí 1600 korun, tkáňové lepidlo 600 korun. Za ty čtyři roky, co protézu mám, jsem na doplatcích uhradil asi 50 tisíc,“ upozorňuje Stanislav Bárta. Postoj pojišťovny se mu nelíbí, protože jde o pomůcku, kterou nezbytně potřebuje k tomu, aby mohl důstojně žít. 

Lékař Michal Zábrodský o vysokých doplatcích pacientů ví, ale musí se řídit platnými předpisy. Výměna protézy je standardně hrazena z veřejného zdravotního pojištění čtyřikrát do roka, pokud by byla nutná častěji, řeší se to individuálně s revizním lékařem té které pojišťovny. Stejné je to i s pomůckami. Pacientům vystačí jen přibližně na tři měsíce, zbytek musí jít opět přes revizního lékaře. „Většinou ale pomůcky schvalují i na další období,“ podotýká MUDr. Michal Zábrodský z Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice v Motole s tím, že aktuálně prochází konečnými úpravami novela zákona, která by to měla změnit.