V bowlingovém klubu v Pardubicích trénují zrakově postižení, paraplegik i autista. Za koulením se sem jezdí zdaleka – klub je totiž v Česku téměř jediný, přesto zdejší bowleři už sbírají medaile v zahraničí.

Text: Michaela Zindelová
Foto: z archívu BC Bowlingzone

Když vstoupím do pardubické bowlingové haly, hned uvidím povzbudivé heslo „Enjoy bowling!“. Na drahách se už pilně hraje, házejí ženy i muži v jednotném černozeleném dresu. Probíhá dvouhodinový trénink, podobně jako každý týden. Opodál čekají na své pány oddaní psí pomocníci, labradoři… Vladimír Obořil (po úrazu páteře před čtvrtstoletím skončil na invalidním vozíku) na mě po hodu mávne a k povídání přizve usměvavého Michala Krcha, místopředsedu zdejšího klubu, který je zrakově postižený.

Michal, otec dvou dětí, ztratil zrak po úrazu, a jak s trochou nadsázky sám říká, „prožívám teď vlastně druhý život. Úplně jiný. Mám normální rodinu, živím se jako masér. Moje manželka je učitelka. To, co jsem se naučil během studia ve škole, se snažím aplikovat na klientech.“ Zcela náhodně do bowlingové haly před dvěma roky dorazil také Vláďa. Jen tak si zaházet z vozíku. „Chtěl jsem mít nějakou sportovní aktivitu: napřed to byl sledgehokej, ale po prodělané plicní embolii jsem musel typ sportování změnit.“ I jeho prvním asistentem byla partnerka. „Mám dva zděděné, velké syny, manželka je veterinářka, já sám teď zvládám jen lehčí činnosti. Ale bowling mi přináší radost, díky němu jsem, myslím, na tom lépe fyzicky i psychicky,“ říká Vladimír. 

Oba, Michala i Vláďu, tu individuálně oslovil Adam Vondráček (má syna Šimona, autistu, výjimečného mladého bowlera). A nabídl jim trénování. „Víte, nabídka na individuální trénink byla pro mě vzácná,“ připomene Michal a dodá: „Já sice hodím, ale pak už potřebuju zpětnou vazbu od trenéra.“ Adam se tak stal nejen hybatelem mnoha událostí, při vzniku dnes už pětiletého klubu sehrál skutečně klíčovou roli… 

Hra pro všechny

Adam Vondráček je předsedou klubu a trenérem zároveň. Navíc je provozovatelem herny, bowling ho neuvěřitelně baví. Dosáhl už na nejvyšší existující trenérskou licenci. A jeho motto – bowling je to, co nás spojuje – vyznívá vstřícně a upřímně.

Po mnoha diskusích založili Michal s Adamem bowlingový klub, který je otevřený i hráčům s postižením. Michal vzpomíná: „Já jsem tehdy sepsal projekt, v České unii sportu nám naštěstí hodně pomohli s potřebnou administrativou, slyšeli na nás.“ V novém klubu vznikl i oddíl zrakově postižených, na začátku byli tři, a když trénovali, museli jako asistenty přizvat na pomoc další, kteří třeba spolupracovali s tyfloservisem. „Postupem času se k nám přidali další, teď je nás sedm. Už dva roky chodíme pravidelně trénovat, já obsluhuju rezervační systém. Většina členů dojíždí z Hradce, kde je sídlo klubu, ale také z Litomyšle, Rychnova nad Kněžnou, dokonce i z Prahy… Musíme si všichni své týdenní rozvrhy práce upravovat tak, aby se do nich trénink vešel!“ vysvětluje Vladimír.

Bowling je hlavně zpočátku poměrně finančně náročný, jen komerční pronájem dráhy vyjde na 400 korun na hodinu, trénuje se společně hodiny dvě. Majitel klubu a trenér v jednom naštěstí všem umožňuje hrát za klubové ceny. „Platit polovic, to nám existenci výrazně ulehčuje, zřejmě bychom to jinak neuplatili. Kombinujeme týmovou hru s individuálními tréninky, u zdravých jde sice o týmový sport,“ vysvětluje Michal, „ovšem u handicapovaných máme jediného registrovaného paraplegika. Na soutěžích se utkávají jednotlivci, u zrakově postižených existuje soutěž jednotlivců, ale také dvojic a trojic. Obecně se handicapovaní sportovci dělí do skupin, aby byly jejich výkony porovnatelné – vozíčkáři, tělesně postižení, ti, co mají problémy se stabilitou (ale hrají vestoje), zrakově postižení se dělí na nevidomé (soutěží s pomocí naváděcího madla) a těžce slabozraké. Sportovních arén pro bowling u nás moc není a jen ty nejlepší mají certifikaci na evropské turnaje. Pardubická je jedna z nich…“

Enjoy bowling!

Dívám se udiveně, jak Michal zručně skládá z jednotlivých částí vodicí madlo na dráhu. „Je to moje pomůcka,“ objasňuje. „Jde o vodorovné skládací tyče, dvě stojiny podél strany rozběhu. Hraju jako ostatní, jen se rozbíhám kolem své pomůcky.“ A začne házet „framy“, před hodem utírá pečlivě kouli, hlídá si rytmus rozběhu. Snaží se mít vyrovnané série. „Hoď doprava!“ komentuje jeho druhý hod Vláďa. „Tak vidíte,“ směje se Michal, „bez asistenta jsem v pytli. Bowling je týmový i individuální sport zároveň…“ 

Vladimír trénuje vedle něj a přidává své zkušenosti: „Hodně lidí nebere bowling jako sport, ale ono to chce fyzičku… Je náročný na ruce a pro mě jako vozíčkáře i na celkovou stabilitu při odhozu. Chce to koordinaci, rytmus…“

Místní vyjeli i reprezentovat, poslední roky však šance na mezinárodní srovnání zastavil covid. „Stal se bowling vítanou změnou vašich všedních dní?“ ptám se před odchodem. „Je to sport, je to o setkávání se,“ konstatuje Michal. A Vláďa Obořil setkání u bowlingu dokončí: „Několik paraplegiků ve sportovních klubech v Česku hraje sice bowling jako doplňkový sport, ale zatím nespolupracujeme. Myslím, že jsme tady nastartovali vlnu zájmu kolem parabowlingu. Dřív se nedělo vůbec nic…“

Tak co, nezkusíte to? Enjoy bowling!

BC Bowlingzone, z. s. 

BC Bowlingzone, z. s., včetně oddílu Blinds vznikl před pěti lety. 

2015: Na World Games Seoul 2015 získal Josef Gruncl stříbro v kategorii B3 a Michal Krch 4. místo pod trenérským vedením Adama Vondráčka.

2019: Dva zrakově postižení z klubu BC Bowlingzone se zúčastnili Para Bowling Tour 2019 na turnajích v thajském Bangkoku a filipínské Manile. 

2020: BC Bowlingzone realizuje České parabowlingové mistrovství. Hráči klubu BC Bowlingzone oddílu Blinds byli na MČR bowlingu zrakově postižených nejúspěšnějším klubem a získali několik zlatých medailí. Trenér Adam Vondráček má zkušenosti s tréninkem handicapovaných sportovců, stal se finalistou ceny Mosty 2015 za vytvoření podmínek pro přípravu nevidomých bowlerů. Handicapovaní bowleři se pravidelně účastní i náročných turnajů, jakými je 12H Bowling Marathone.

Kontakt 
Sídlo klubu: V Lukách 463, 503 41 Hradec Králové, tréninky probíhají v Pardubicích. Nějakou dráhu tady ještě volnou mají, volejte nebo napište Vladimíru Obořilovi, mail – benslajs@seznam.cz , telefon: 603 575 212

Nákladové položky
Komerční pronájem dráhy, „a pak je tu ještě koule, hráč potřebuje alespoň dvě, a to kvalitní. K tomu kvalitní utěrku na kouli, tašku. Především na začátku je to velká ,rána´, kolem čtrnácti tisíc korun pro paraplegika a nevidomému musíme ještě připočíst dalších deset tisíc na naváděcí madlo,“ vypočítává Michal.