Cestování letadlem na dovolenou je mezi Čechy čím dál populárnější. Loni tuto variantu zvolilo dva a půl milionu lidí. Patří k nim i vozíčkáři. Někteří o takové variantě teprve uvažují, ale mají obavy, jak celý proces probíhá. Otázka, jak to funguje v letadle, když nechodíte, je vcelku častá i od ostatních cestovatelů. Navštívili jsme proto letiště Václava Havla, abychom vám přiblížili detaily. 

Text: RADEK MUSÍLEK 
Foto: MILAN JAROŠ 

Ačkoliv mám vcelku bohaté osobní zkušenosti s leteckou přepravou z pohledu vozíčkáře, hodilo se nechat si vše ukázat a vysvětlit přímo na místě od těch, kteří služby pro cestující s handicapem na Ruzyni organizují a zajišťují. Po našem největším tuzemském vzdušném přístavu nás ochotně provedl Terminal Operations Director, pan Ondřej Melich, společně se zástupcem tiskové mluvčí Letiště Praha, panem Michalem Procházkou. Podívali jsme se i do zákulisí asistenčních služeb, a především se dozvěděli řadu užitečných informací. 

Hned zkraje uveďme, že letecká přeprava lidí s handicapem není nic neobvyklého. V Praze jde ročně o přibližně 40 tisíc osob. Na starosti je má nonstop asistenční služba, která existuje mnohem déle, ale povinně ji od roku 2021 poskytují samotná letiště. Během směny obslouží průměrně dvacet lidí. Stará se o to vždy osm pracovníků fungujících obvykle ve dvojici a dva operátoři koordinující jejich činnost. Zaměstnanci jsou odborně proškoleni a mají i jazykové znalosti. V jejich řadách potkáte studenty i důchodce, často bývalé pracovníky leteckých společností či letiště. 

Ohlásit se předem 

Létat se dá s nejrůznějšími druhy zdravotního omezení. Myšleno po technické stránce. Nechme pro tuto chvíli stranou případné lékařské hledisko u některých specifických diagnóz. Neřešitelný problém není ani přeprava nejrůznějších pomůcek včetně většiny elektrických vozíků a podobně. Důležité však je nahlásit vše předem konkrétní letecké společnosti, s níž cestujete. Asistenční i další služby pak mají dostatek času vše připravit v garantované kvalitě. 

Rozlišují se tři typy asistence – pro osoby chodící, pro osoby, které potřebují vozík, ale na palubu s dopomocí dokáží dojít, a osoby zcela nechodící. Kdo potřebuje, může využít asistenci i pro pohyb po letišti, někomu stačí až při samotném nástupu. K tomu se u zcela imobilních osob používá tzv. vynašečka, což je úzká kolečková židle, která dokáže projet úzkou uličkou v letadle. „Bohužel se stává, že i když zákazník vše správně vykomunikuje s dopravcem, ten nám stejně nahlásí špatně druh handicapu, což nás nutí k rychlé improvizaci, abychom vše zajistili k plné spokojenosti cestujícího. Není to vždy jednoduché, protože ve špičce se naši pracovníci prakticky nezastaví,“ říká šéf asistenční služby Petr Bok. 

„Existují mezinárodně platné normy a pravidla, ale každá letecká společnost mívá ještě vlastní předpisy nad jejich rámec. Ty se mohou někdy vzájemně odlišovat. Je proto užitečné, ba troufnu si říct, že v některých případech dokonce nezbytné, všechno předem s konkrétním přepravcem konzultovat a vykomunikovat. My jakožto letištní asistenční služba nemáme vliv například na to, jaký typ baterie se může či nemůže naložit na palubu. Máme-li však svůj servis zaručit, potřebujeme o potřebách cestujícího vědět alespoň 36 hodin předem,“ vysvětluje Ondřej Melich. 

Michal Procházka k tomu dodává, že on-line rezervační servery s prodejem letenek bohužel obvykle nenabízejí možnost zaškrtnout rovnou kolonku o handicapu. „Ať už si vše zařizujete sami, nebo máte zájezd od cestovní kanceláře, vždy si zjistěte, s kým poletíte, a kontaktujte tuto společnost. Ta vám pak následně položí otázky, které jsou pro ni podstatné, například s jakým druhem vozíku budete cestovat, jaké jsou jeho rozměry, hmotnost a tak dále. Zejména zjišťování druhu baterií u elektromotorů a možnost jejich přepravy zabere nějaký čas, uživatelům takových pomůcek tedy doporučujeme vše řešit s větším předstihem.“ 

Některé druhy baterií například musí být přímo na palubě, protože jsou více pod kontrolou než v zavazadlovém prostoru, kde by se mohly samovolně vznítit. Zcela nejsou vyloučeny ani lithiové články, ale opět platí, že záleží na jednotlivých dopravcích. Obvyklý maximální limit bývá určen na 160 A. Ocitnete-li se neohlášeně s „električákem“ či přídavným pohonem rovnou u odbavovací přepážky (check-in) před odletem, máte zaděláno na problém. Nejspíš nikam nepoletíte (nebo přinejmenším vaše pomůcka). 

Je-li vše předem domluveno, bude vám na pohyb po letišti zapůjčen erární mechanický vozík, v případě potřeby i s asistentem, zatímco elektrický se odebere k zvláštní nakládce. Přídavné pohony pak cestují coby nadměrný náklad, obvykle za příplatek. Nutno podotknout, že letištní asistenční služby jsou zdarma a hradí se ze solidárního příspěvku zahrnutého povinně do ceny letištních poplatků každého cestujícího. 

Ze statistik vyplývá, že zhruba 40 % cestujících s postižením o sobě nedá předem vědět. Sice to neznamená, že by nebyli naloženi do letadla, ale mohou se připravit o další servis. Třeba doprovod po letišti, zapůjčení vozíku a podobně. Dovolit si to tak může maximálně soběstačný vozíčkář na vlastním mechanickém stroji, s nímž se sám doveze až k letadlu. I když ani ten by neměl pokoušet štěstí. Stále se zpřísňující bezpečnostní pravidla utahují šrouby. Přepravci mívají stanoven maximální počet vozíčkářů na palubě. Omylem se trefíte do letu, jímž bude cestovat ohlášená reprezentace v nějakém kolektivním parasportu, a kapitán vás může coby neohlášeného odmítnout. 

Příjezd a odbavení 

Popišme si ve zkratce, jak všechno probíhá. Vše začíná příjezdem na letiště. Ať už se jedná o taxislužbu, autobus nebo osobní automobil, lze si objednat asistenci už při vystupování. Pokud využijete vlastní auto, držitelé průkazu ZTP ho mohou po celou dobu pobytu nechat zdarma v přilehlém parkovacím domě Parking C. Kapacita vyhrazených míst pro vozíčkáře není malá, ale přesto někdy nestačí, takže je nutné nechat auto na jakémkoliv jiném stání. 

U odbavovací přepážky (check-in) má vozíčkář přednost. Zde je kódem označen i jeho vozík, na který by měla být umístěna i visačka „delivery at gate“, která by měla zaručit, že při výstupu z letadla bude vozík připraven hned u dveří letadla. Jinak by mohl odjet s kufry do útrob terminálu a bylo by nutné použít vozík asistenční služby v cílové destinaci. Bohužel i s visačkou se to občas stane. 

Bezpečnostní kontrola 

K bezpečnostní kontrole je také přednostní přístup koridorem označeným „fast track“. Připravte se na důkladnou osobní prohlídku sebe i vozíku, případně protéz. Security pracovníci jsou ohleduplní, nápomocní a zachovávají intimitu, ale zároveň jsou velmi důkladní. Prohlídka zahrnuje i sesednutí z vozíku, zouvání bot či protéz a stěry povrchů detekující nežádoucí látky. Popravdě řečeno jde o nejdůkladnější prohlídku, jakou jsem kde ve světě zažil. 

Zpřísněná pravidla přinesl nedávný audit a je prý nejčastějším bodem kritických zpětných vazeb od cestujících, kteří jsou jinak se službami asistence spokojeni. „Chápu jejich rozladěnost, ale prohlídka vůbec nespadá pod kompetenci služeb pro osoby s postižením. Cestující to ale třeba vůbec nevědí,“ vysvětluje Michal Procházka. A dodává, že v případě, že máte kardiostimulátor nebo ze zdravotních důvodů musíte mít na palubě něco, co by nemuselo projít (tekutiny nad 100 ml, injekční jehly apod.), měli byste mít u sebe lékařské potvrzení v anglickém jazyce. 

Nástup 

Před samotným nástupem je dost času na občerstvení a toaletu. Vše je pochopitelně zcela bezbariérové. U nástupu mají lidé s handicapem přednost, letadlo naopak opouštějí jako poslední. 

S mechanickým vozíkem můžete až ke dveřím letadla. Pak je odnesen do zavazadlového prostoru. V rámci prevence poškození či ztráty některých částí doporučuji sundat všechny odnímatelné části, jako je sedací polštář, stupačky i případný obsah kapes a vzít si je s sebou na palubu. 

Kde bude nechodící pasažér v letadle sedět, určují interní předpisy jednotlivých společností. Jedna skupina z nich preferuje místa u okénka. To je spojeno s příjemným výhledem a také vás nemusí překračovat ostatní spolucestující. Nevýhodou je, že je nutné se dostat přes jedno až dvě další sedadla. Druhá skupina přepravců nařizuje sezení v uličce. V každém případě se kvůli potenciální nouzové evakuaci téměř vždy jedná o místa v zadní části letadla, což asistentům přidělává práci. Výjimkou je, pokud cestujete business třídou, která je vpředu. Mimochodem její hlavní výhodou je u dálkových letů možnost proměny sedadla v lůžko. 

Většinou se nastupuje tunelem, který vede z terminálu přímo ke dveřím letadla. Některé nízkonákladové společnosti ale volí nástup pomocí schůdků na ploše. To prý není kvůli úspoře peněz, protože přistavení autobusů vyjde dráž, ale ušetří se tak čas. 

Dojde-li na schůdky, má letiště k dispozici dvě skříňová vozidla (brzy přibude třetí, na elektrický pohon) zvaná ambulift. Ta svůj přepravní prostor dokáží vyzvednout do výše druhého patra paneláku, takže není nutné nechodícího člověka vláčet po schodech. Ambulifty se dají používat až do rychlosti větru 110 km v hodině! 

Přestupy 

Z hlediska pohodlí je určitě lepší volit přímé lety. Ty jsou však dražší a někdy to bez přestupu prostě ani nejde. Je-li ovšem mezi navazujícími spoji méně než 45 minut, jedná se pro vozíčkáře a asistenty o skutečnou výzvu. Proces nástupu a výstupu je poměrně zdlouhavý a přičteme-li k němu čekání na vyložení vozíku a přesun po terminálu, hned máme na světě trochu stresu. 

Kam i císař musí pěšky 

Ačkoliv chceme ukázat, že není nutné se létání bát ani s handicapem, musíme objektivně poukázat na hlavní úskalí. To se jmenuje WC. Jelikož jste na palubě letadla po celou dobu bez vozíku, nelze se dostat na toaletu. To je problém zejména u dálkových letů. Velkokapacitní letadla, jež je obstarávají, sice mívají na palubě nějakou formu pojízdné židle, ale ta stejně nestačí, pokud se nedokážete vůbec postavit. V letadlech se odjakživa šetří místem, takže i kabinky WC jsou zoufale malé a není šance si do nich přesednout. Tuto otázku tedy musí každý rozvážit a řešit podle svých možností a potřeb. Jistou výhodu mají v tomto ohledu muži… 

Přesto se nenechte odradit, všechno má své řešení! A i když je létání pro vozíčkáře asi trochu náročnější, není nutné se mu vyhýbat. 

Asistence na letišti

Souhrnné informace i s videem najdete na: 
www.prg.aero/potrebujete-asistenci