Letošní ročník série charitativních běhů Run and Help, který již devátým rokem pořádá Konto Bariéry, podpořil Dominika Tábora (11). Ačkoliv se narodil bez části levé ruky, je to aktivní klučina se zájmem o sport. Je tedy nanejvýš symbolické, že právě běžci podporují nákup jeho speciální sportovní protézy.

Text: Radek Musílek
Foto: Milan Jaroš

Dominikova maminka říká, že když měl na svět přijít její prostřední syn, nic nenasvědčovalo problémům. „Na ultrazvuku během těhotenství se vše jevilo v pořádku. Přes určité potíže s nesprávnou polohou malého proběhl i porod hladce. O tom, že naše miminko nemá ruku, mi přišel se slzami na sál říct manžel, kterého si personál zavolal stranou, kde mu ho ukázali. Moc jsem nechápala, co se děje. Až po několika hodinách mi sestra přinesla Domču na pokoj. Přiznávám, že pohled na chybějící část ručičky byl šokující, ale věděla jsem od první chvíle, že toho malého krásného človíčka miluju,“ vzpomíná paní Iva.

Vysněné mašiny

Z Dominika od té doby vyrůstá hezký zdravý chlapec, který přes svůj handicap zvládá téměř všechno a doma nemá žádné úlevy. „Sice mi nejdou tkaničky a zapínání knoflíku u kalhot, ale třeba u počítačových her se protihráči diví, jak je mohl porazit někdo bez ruky,“ říká Domča, který rád „paří“ především hry s hororovou tematikou a s nadšením očekává každou novou verzi. Stejný žánr ho baví i u filmů, z čehož není maminka zrovna nadšená. Naopak k její radosti má i jiné zájmy: například jejich psa v podobě královské pudlice Kimy a zvířata obecně. Také prý rád peče a vaří, což není tak překvapivé, když má maminku profesí cukrářku. Ta se ale dnes věnuje výrobě dřevěných didaktických hraček.

Tatínek zase pracuje v logistické firmě, kde si už Dominik vyzkoušel řízení „ještěrky“. „Shodou okolností má manžel dva kolegy, kteří mají také problémy s rukou. Jeden ji má nepohyblivou a druhý o ni přišel při úrazu v dětství, takže situace našeho syna pro ně nebyl zrovna neznámý příběh,“ říká paní Iva.

S „ještěrkou“ se ale Dominik pochopitelně nespokojil. „Jednou bych rád řídil nákladní vlaky s lokomotivou ,Brejlovcem´, ale úplně ideální by bylo pendolino,“ líčí nadšeně Dominik, ovšem hned dodává, asi také pod dojmem přítomnosti maminky, že bude muset zabrat ve škole. Chtěl by se jednou dostat na střední dopravní průmyslovku, i když ještě nezjišťoval, zda ho bez ruky nechají dělat strojvůdce.

V páté třídě, kterou právě navštěvuje, ho nejvíc baví angličtina a dějepis dvacátého století. Trochu bojuje s lehkou formou ADHD a dyslexie. Boje naopak naštěstí nesvádí se spolužáky. Chodí do soukromé základní školy Jurta v Děčíně, kde byl už v lesní mateřské školce. Jedná se o alternativní vzdělávání propojené se sociálními službami. Ve třídě má jen deset spolužáků a jednu asistentku. Znají se už od školky, takže chybějící ruka tu není téma.

Život s protézou

Bohužel tomu tak úplně nebylo u některých sportů, které dříve zkoušel. „Chodil na basketbal, ale tam to moc neklapalo, i když trenér o něm napsal krásný článek, který jsem oplakala, jak mě dojal. Na fotbale mu zase kluci nechtěli moc přihrávat,“ vysvětluje maminka a dodává: „Zdá se, že mezi cizími dětmi to nebude tak harmonické jako v bublině spolužáků a kamarádů ze školy.“

Dominik se rád prochází a jezdí na kole. Právě na něm chce nejvíc využít novou speciální sportovní protézu od firmy Otto Bock. „Taťka mi sice udělal nějaký nástavec, ale s tou novou rukou to bude jiné kafe,“ těší se Dominik, který používá různé protézy od čtyř měsíců svého života. Momentálně má pro běžné fungování už druhým rokem biomechanickou od stejné firmy a je rád, že za servisem musí jen do Plzně, protože dřív dojížděli z Děčína až do Frýdku-Místku!

Právě ve firmě Otto Bock se dozvěděli o Kontu Bariéry, kterému je celá rodina moc vděčná za podporu a zapojení do projektu Run and Help. „Já s celou rodinou pochopitelně poběžím taky!“ hlásí se zápalem maminka Iva, která se běhu ve volném čase věnuje. Dokonce je zapojena do projektu Šílené běžecké výzvy. Její přátele a kolegy z tohoto spolku pochopitelně Run and Help pro Domču nenechává chladnými. Samotný Dominik má prý běžecký dálkový rekord devět kilometrů, které uběhl s mamkou. Spíš ho ale láká již zmíněné kolo, těší se, jak s novou protézou hned vyrazí na výlet po okolí.

Úplně na závěr nám prozradil, že ho také láká vyzkoušet nějakou kuchařskou televizní soutěž. I když má zároveň trochu obavy, aby si neudělal ostudu, kdyby se mu to moc nepovedlo.