Během potlesku po premiéře v Národním divadle, kde vystoupil jako Listonoš ve své jazzové opeře Dobře placená procházka, mi prolétlo hlavu – je to snad mistrovo „Na shledanou…“? Ale ne, letos devadesátiletý Jiří Suchý hraje i řediteluje v divadle Semafor.

Text: Michaela Zindelová
Foto: Irena Zlámalová, divadlo Semafor

Jiří Suchý zanechal skutečně hlubokou šlépěj v našem kulturním životě. Během víc než šedesáti let uvedl v Semaforu sto her, napsal úžasné texty k bezpočtu písní, které stačily během jeho života zlidovět. Vyčuhovaly už v době svého zrození nad stav české taneční hudby originalitou! Celé generace si zpívají Pramínek vlasů, Marnivou sestřenice nebo populární písničky o Babettě, Tereze, a Klementajn. O žádných Vánocích nechybí nikde Purpura. „Lidovky“ od Suchého…

Mistr zkratky jako mladý reklamní grafik potkal jednou v ateliérech Viktora Sodomu a napsal první texty. Start-up byl tady. Drobný člověk Jiří Suchý je básník, textař, spisovatel, herec, filmař, zpěvák, skladatel, hudebník, režisér, grafik, sběratel a ředitel… Renesanční všeuměl. V říjnu 1959, když oslavil své 29 narozeniny, založil divadlo Semafor a ustál prvních deset sezón, když se přes Semafor hnala vysoká módní vlna. Do života mu zasáhly dvě tragické životní ztráty – úmrtí Jiřího Šlitra a milované ženy, výtvarnice Běly Suché. Mnohokrát za život se musel „poprat“ nejen s osudem, ale i s režimem. Zamezil ohrožení existence divadla Semafor, mimo jiné privatizací či tisíciletou vodou. 

Semafor má rovnítko s dobrou podívanou a legrací – sem divadelní klaun přicházel statečně den co den. Dokázal to proto, že pořád stál oběma nohama na zemi. Jeho divadlo žije na čtvrté adrese, on ve slamáčku oslavil jeho 50. i 60. výročí. Ve všech uměnách, které ovládá, postává poněkud opodál Suchého výtvarná tvorba. Víc se ke grafické práci vrátil v 70. letech, kdy ho komunistický režim odsunul z médií a trpěl jeho tvorbu pouze na pódiu. Jiří Suchý v té době vytvořil desítky litografií, ilustroval knihy (především pro poezii vlastních textů dokázal nalézt osobité výtvarné zpracování), navrhoval kostýmy a divadelní programy. Až do konce února vystavuje Jiří Suchý mezi dvacítkou Jubilantů Hollaru. Část instalace, věnovaná druhému nejstaršímu výtvarníkovi z výběru jmen, doplňují pečlivě vybrané dokumenty z archivu autora. 

Osobně vzývám mezi talenty pana Suchého jeho sílu brojit proti nepřízni osudu. Problémy ho prý spíš dobíjely, a to celé desítky let – od doby, kdy si od V+W oblíbil píseň Nedáme se otrávit – a učinil si z ní cosi jako hymnu. Prožíváme právě také nejistou sezónu, vše není zdaleka zalité sluncem. Potřebujeme smích a „brojení“ proti problémům, někdy i humor trochu ironický nebo černý. To je správná inspirace klasikem pro každého! Zlepšit vlastní zdatnost proti nesnázím, dát vale smutkům. Proč „nerozplynout“ i „nejčernější chmuru“ jednou z písní S+Š. Recept je osvědčený, a všichni známe: „Ten kdo se řehce/Mračit se nechce/Ten bude lehce/S životem se prát…!“

Potřebná věc pro dny bezčasí i nečasu.

Na celou výstavu i Suchého exponáty se můžete podívat na internetu – JUBILANTI HOLLARU 2021, do konce února.