S mezinárodně uznávaným kardiologem o naší současné lékařské péči, vyvracení nesmyslů a zodpovědné účasti na vlastním zdraví.
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
Jak situace, kterou prožíváme, změnila pohled společnosti na zdravotnický systém ?
Myslím, že si lidé uvědomili, jak je systém robustní a spolehlivý. Protože péče na téměř všech pracovištích – nejen univerzitních – je opravdu špičková a dostupná. Také se ukazuje, jak jsou lidé v našem zdravotnictví pružní a umějí improvizovat, přestože na některé postupy a situace ještě sále není dost financí.
Platí tedy, že naše zdravotnictví poskytuje špičkovou péči za „nešpičkové“ peníze?
Ano. Ale stále více je vidět jiný problém – výrazně klesá úroveň středoškolského vzdělání. Na naše fakulty přicházejí maturanti, kteří otevřeně přiznávají, že za celou střední školu neotevřeli učebnici ani jednou, stačil jim výklad učitelů. To je ovšem pro vysokoškolské studium velký handicap. Kdybychom nejvyšší úroveň maturantů vyjádřili číslem 300, pak ještě před dvaceti lety platilo, že k nám přicházeli uchazeči s úrovní třeba 290, dnes je to lehce přes 200. Studium medicíny je neobyčejně těžké – a ještě přitom dohánět středoškolskou látku moc nejde. Další komplikací je všeobecně známý nedostatek zdravotních sester, jejich opravdu těžká, a přitom vysoce kvalifikovaná práce ještě není doceněna. Takže přes obrovské nárůsty zdravotnických rozpočtů stále za nejvyspělejšími státy zaostáváme.
Odhaduji, že jen třicet procent našich obyvatel je a chce být objektivně informováno a vzděláno ve zdravotnických otázkách a jejich souvislostech.
Mění se také vztah nás pacientů ke zdravotnictví? Uvědomujeme si více svou odpovědnost za vlastní zdraví?
Asi bych to neuměl zhodnotit za celou společnost, ale řekl bych, že se skoro nemění. Odhaduji, že jen třicet procent našich obyvatel je a chce být objektivně informováno a vzděláno ve zdravotnických otázkách a jejich souvislostech. Podle toho se také v běžném životě chovají. Zbytek je, bohužel, mírně řečeno lehkomyslný. To jsou špatné příklady pro jejich děti, a proto se neustále znovu a znovu reprodukuje špatná životospráva, obezita, diabetes, problémy kardiovaskulárního systému a věk těžkých pacientů klesá. Informací je dost, síť lékařů, s kterými se můžete jít poradit, je všeobecně dostupná, ale chování milionů lidí je nesprávné. Zlepšení vidím nejdříve tak za deset patnáct let.
Jak s touto „negramotností“ souvisí záplava nesmyslů, lží a naprosto falešných tvrzení, která nás v poslední době zejména na internetu zaplavuje?
Já nepřispívám na žádné sociální sítě, ale občas se podívám a musím hodně zvednout obočí. Je to nejen přehlídka nesmyslů, ale také evidentní prostor pro sebeprezentaci. To by dříve nešlo – najednou, aniž by přinášel vůbec nějakou hodnotu, může být jedinec na jevišti, kde je celý svět. Kupodivu to příliš neovlivňuje zdravotnickou praxi a autorita lékaře odborníka je stále vysoká.
Vím, že nejste příznivcem jakýchkoli paušalizací, ale kritiky na postup našich úřadů je stále velmi mnoho, přidáte se?
Určitě ne. Ale jednu připomínku mám. Často mluvíme o Izraeli. Má obdobný počet obyvatel, velmi vyspělé zdravotnictví jako my, ale jeden velký rozdíl vidím. Spousta problémů, diskusí a nejasností by u nás vůbec nebyla, kdybychom organizaci vlastně celonárodního očkování svěřili zdravotním pojišťovnám, jako to mají v Izraeli. Stačí jim čtyři zdravotní pojišťovny, které mají – jako naše – kompletní přehled o všech svých klientech, jejich věku, zdravotním stavu, bydlišti i sociální situaci. A očkování jim funguje. U nás to vypadá, jako by se pojišťovny schovaly. Neslyšel jsem, že by se chtěly nějaké akce chopit. Přitom umějí posílat konkrétním lidem kdeco, takže by je určitě uměly pozvat na očkování.
Izraeli stačí čtyři zdravotní pojišťovny, které mají – jako naše – kompletní přehled o všech svých klientech, jejich věku, zdravotním stavu, bydlišti i sociální situaci. A očkování jim funguje. U nás to vypadá, jako by se pojišťovny schovaly.
Jak by se tyto všechny zkušenosti měly projevit v chování společnosti?
Myslím si, že současná epidemie chování lidí příliš neovlivní. Jak už jsem říkal, zhruba třetina lidí je opravdu odpovědných, ale jinak velké změny v nejbližších letech nečekejme. Někdy vzpomínám na Josefa Vavrouška a jeho energii, s jakou prosazoval koncept trvale udržitelného rozvoje. To byla komplexní představa, nejen ekonomická nebo ekologická či sociální. Kdybychom se k tomuto konceptu uměli vrátit bez extrémních výkyvů na tu či onu stranu, mnoho problémů je možné vyřešit.
I ty nekonečné spory o financích pro zdravotnictví?
Ty jsou a budou. Ve zdravotnictví se bez problémů utratí všechno, co tam vložíte. Ale letitý spor o případné spoluúčasti při některých diagnózách a výkonech se zatím nikam neposunul. Lidé vlastně nejsou zainteresováni na svém zdraví. Je to tradiční pocit naší společnosti – bez spoluúčasti je systém spravedlivější. Když se pak podíváte, kolik zaplatí za nejrůznější potravinové doplňky sporné kvality nebo za léčbu a ošetření svých zvířecích mazlíčků, je vidět, že to zpravidla není nedostatkem peněz. Je před námi zkrátka velká a hlavně přísně věcná debata o zdánlivě jednoduché věci – jak zařídit, aby společnost byla zdravější a odpovědnější. Současná epidemie bude šancí přijít s něčím novým.
prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc. (*1944)
Český kardiolog a internista. V letech 1999 až 2005 přednosta II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Člen mnoha mezinárodních odborných společností. Autor zásadních vědeckých publikací a učebnic.