Cestování v současné situaci pro mnohé poněkud ustoupilo z rejstříku oblíbených kratochvílí. Na konci října to však v německé metropoli Berlíně nebylo moc znát. Čeština byla po němčině druhým nejčastějším jazykem, který jste mohli v centru města zaslechnout.

Text: Radek Musílek
Foto: autor

Poměrně velká koncentrace českých spoluobčanů byla prvním překvapením. Tím druhým byla menší přítomnost očekávaného smyslu pro disciplínu, která žije v představách o našich západních sousedech. Ačkoliv protipandemická situace ještě nebyla tak vyhrocená jako v současnosti, nošení respirátorů a kontroly očkování již běžně platily. Přesto jsem v hotelu bezinfekčnost prokazovat nemusel a ani personál neměl vždy nasazenu ochranu dýchacích cest. Alespoň že na deklarovanou bezbariérovost se spolehnout dalo.

V době naší návštěvy vyžadovala berlínská muzea a galerie kvůli pandemii předběžné rezervace vstupenek, aby bylo možné regulovat počet návštěvníků v uzavřených prostorách. Kdo spoléhá na to, že vše nějak vyřeší až na místě, může se dočkat zklamání. V tomto ohledu byli na pokladnách vždy nekompromisní. A některá místa jsou beznadějně obsazena i několik týdnů předem, proto je třeba v předstihu naplánovat program cesty a strávit jeden večer u internetu.

Největší městský park

Spolucestující drobotina ve věku pěti až osmi let vesele dovádí klidně i venku a na důstojné procházení mezi exponáty neměla příliš pomyšlení. Program se tak sestával hlavně z procházek mezi známými místy Berlína, mlsání místních dobrot a návštěv naštěstí četných dětských hřišť a parků. S vozíkem jsem ocenil rovinatý terén a obecnou bezbariérovost veřejného prostoru. 

Fenomenálním místem pro venkovní dovádění je bývalé legendární letiště Berlín Tempelhof. Vzdušný přístav vybudovaný především ve 30. letech za nacistické éry byl jedinečný už v minulosti. Dnes je půlkruhový komplex budov památkově chráněn a slouží rozličným účelům včetně turistických komentovaných prohlídek.

Unikátní je poloha samotného letiště prakticky uprostřed města. V době sovětské blokády Západního Berlína mezi červnem 1948 a květnem 1949 se Tempelhof stal jedním ze dvou míst, kde přistávala letadla tzv. leteckého zásobovacího mostu. V nejfrekventovanějších momentech to bylo každých devadesát sekund! Po celou studenou válku zosobňovalo letiště jednu z hlavních spojnic se svobodnou částí světa. 

Není divu, že místním přirostlo k srdci a pro výhodnou polohu ho milovali i cestující. Svým provozem však čím dál tím víc obtěžovalo a už také nedostačovalo největším moderním letadlům. Po několikaletém odkládání přestalo v roce 2008 sloužit svému původnímu účelu, dostalo však nový smysl, když byla jeho plocha o dva roky později předána k volnočasovým aktivitám veřejnosti. Vznikl tak netradiční Tempelhofer Feld, největší městský park na světě, vedle kterého vypadá pražská Letná jako malá předzahrádka. Překonává dokonce i Central Park v New Yorku, i když to není počtem stromů. Po někdejších betonových přistávacích plochách se tak prohánějí lidé na všem možném nebo se jen tak procházejí. Potkali jsme i několik handbikerů. Na trávě lidé pořádají pikniky, hrají hry nebo muzicírují. Místo je doslova rájem pro pouštění draků. Nechybějí ani různá občerstvení nebo několik historických kousků letadel. Je radost vidět, že bezesporu velmi lukrativní rozlehlý pozemek nemusí skončit jako staveniště.

Kousek ostalgie

Několik hodin strávených na Tempelhofu hezky korespondovalo s odpolednem v Technickém muzeu (Deutsches Technikumuseum Berlin). Jeho průčelí zdobí jeden z letounů, které zajišťovaly letecký most, a uvnitř je množství dalších okřídlených exponátů stejně jako lodí či vlaků. Vše pochopitelně bezbariérové a se symbolickým vstupným dvě eura pro vozíčkáře i s doprovodem.

Koho přece jen odrazuje pohyb v uzavřených prostorách a baví ho ostalgie (německý výraz pro vlnu nostalgie po časech NDR), může navštívit venkovní Trabi Museum se stovkami ikonických lidových vozítek. Nachází se nedaleko slavného Checkpointu Charlie, který býval přechodem mezi Východním a Západním Berlínem. Zajímavým místem je rovněž East Side Gallery na Mühlenstraße. Jedná se o nejdelší souvisle dochovaný kus Berlínské zdi (1,3 km), který je vyzdoben výtvarnými díly umělců z celého světa. V čele s obrazem trabanta prorážejícího tuto betonovou bariéru.

Když jsme u těch automobilů, na závěr jeden zcela praktický tip. V centru Berlína není vždy úplně snadné najít volné parkovací místo pro vozíčkáře, pokaždé jsem ale uspěl na ulici Unter den Linden 9 u jezdecké sochy Fridricha Velikého ve směru od Brandenburské brány.