Novým předsedou Českého paralympijského výboru (ČPV) se počátkem prosince stal Zbyněk Sýkora. Muž, který po nehodě od svých sedmnácti let jezdí na vozíku, dvacet let vrcholově sportoval a nyní se chystá změnit prostředí i image tuzemského parasportu. Coby jeho vrcholný představitel se zanedlouho chystá na zimní hry do Pekingu.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Naše setkání se uskutečnilo večer v jednom z pražských hotelů, v němž často nocuje při svých pracovních cestách do metropole. Jeho domovinou jsou totiž České Budějovice. Tentokrát však přichvátal z Brna, kde se aktivně zapojil do dne s parasportem v rámci Olympijského parku.

Vím, že máte doma manželku a šestiletého syna, co na váš nabitý program říkají?

Manželka je zvyklá z dob mé aktivní sportovní kariéry. Ostatně přes sport jsme se i seznámili. Snažím se jim to vynahradit, když to jde, a mým obrovským štěstím je, že tolerance mé ženy nezná hranic.

A teď ještě cesta do Pekingu v rámci zimních paralympijských her…

No, skočil jsem do toho rovnýma nohama, ale na tohle se moc těším. Nikdy se mi nepodařilo na paralympiádu probojovat jako sportovec, tak teď jedu reprezentovat coby předseda (směje se a hrdě ukazuje akreditaci).

Proč jste se rozhodl ucházet o předsednictví v Českém paralympijském výboru?

Považuji to za snahu užitečně přispět k vývoji něčeho, co mně a spoustě dalších lidí moc pomohlo a hodně dalo. Sport mě po úrazu vtáhl zpátky do života. Pro lidi s postižením je to víc než jen zábava, často je to důležitý prostředek zapojení do společnosti, motivace a seberealizace. Dvě dekády jsem aktivně sportoval, teď tak nějak přirozeně přišla další etapa v nové roli.

Sport mě po úrazu vtáhl zpátky do života. Pro lidi s postižením je to víc než jen zábava, často je to důležitý prostředek zapojení do společnosti, motivace a seberealizace.

Považujete fakt, že v čele tuzemských parasportovců stanul vozíčkář, také za výsledek nějakého vývoje?

Ano. Je to jasný signál, že komunita sportovců s postižením už není pasivní účastník procesu, kterého jejich jménem řídí někdo jiný. Komunikaci se sportovci samými a jejich aktivní zapojení považuji za jednu ze svých priorit. My máme být jakýmsi vlídným otcem všech parasportovců, vytvářet kvalitní podmínky a starat se o to, aby byli sportovci spokojení. Pořádat přípravné kempy a podobně. Jen tak mohou přijít dobré výkony a mezinárodní úspěchy. To přece nejde bez toho, aby se s nimi mluvilo! Bohužel toho musíme hodně dohánět, není žádným tajemstvím, že nám v porovnání se světem ujel vlak.

Kde hlavně?

Především v profesionalizaci a vytváření vhodných podmínek pro rozvoj parasportu. V důsledku toho ubývá viditelných úspěchů a nedaří se nám přitáhnout zájem nových mladých talentů. Členská základna mnoha sportů se tenčí nebo přinejmenším stagnuje. Od devadesátých let tu funguje pět zastřešujících vadových svazů, z nichž některé za tu dobu dost zkostnatěly a trpí neschopností efektivní a době odpovídající komunikace. Ukazuje se, že mnohem efektivnější cesta je, když určitý sportovní svaz vezme pod svá křídla i odnož svého sportu s postižením. A pokud to z nějakého důvodu nejde, tak aby byl založen samostatný svaz konkrétního parasportu. Mezistupně sdružující podle typu postižení se už přežily, i když svého času určitě svou práci odvedly. Jako doklad poměrů můžu říct, že když jsem nastoupil do stávajících kanceláří ČPV na Strahově, marně jsem se pídil po bezbariérovém WC. Je k tomu potřeba ještě něco dodávat?

Vlak nám ujel především v profesionalizaci a vytváření vhodných podmínek pro rozvoj parasportu. V důsledku toho ubývá viditelných úspěchů a nedaří se nám přitáhnout zájem nových mladých talentů. Členská základna mnoha sportů se tenčí nebo přinejmenším stagnuje.

Co s tím tedy budete dělat?

Pro mě je klíčovým slovem ROZVOJ. A to nejen pro mě, ale i pro moje kolegy v novém výkonném výboru. Podařilo se nám vytvořit tým, se kterým jsme na stejné názorové vlně, což považuji za velmi důležité. ČPV bude nástroj změny. Musíme změnit image. Už mě nebaví všude slyšet: Jo, vy jste ti postižený, co se mezi sebou furt hádaj! Revidujeme stávající systém fungování i smluvní partnerství. Od dubna nastoupí do čela našeho marketingu Jirka Ježek, neumím si představit lepšího zástupce. Chceme i nové reprezentativní prostory, síň slávy a oživit vyhlašování nejlepších parasportovců. Půjdeme po výkonech a úspěších. To jsou příklady, které přitáhnou nové sportovce, partnery i fanoušky parasportu. Nechci žádnou charitu a hraní na smutnou strunu. Spolupráci nám v tomto otevřeně nabízí Český olympijský výbor – za to moc dík.

Jako vždy jsou při tom ale klíčovým slovem finance.

Jistě, a právě od jejich shánění tu ČPV je. Nechceme spoléhat na jednozdrojové financování od státu. Ten poměr by měl být například 60 % stát, 40 % sponzoři. Je třeba se představitelů jednotlivých sportů ptát: Co děláte pro získání nových zdrojů? Budeme usilovat o to, aby firmy musely odvádět povinné procento zisku na společensky odpovědné aktivity, a motivovat je, aby si jako cíl vybraly nás. Běžně a dobře to takto funguje v zahraničí. Také bych stál o obnovení příjmů z loterií, jako tomu bývalo v minulosti.

Za jak dlouho můžeme očekávat změnu?

To nevím, moje funkční období je prakticky tříleté, byť obvykle je na čtyři roky. Musíme začít hned. Vlastně jsme už začali. Jsme úředníci, co mají poskytovat efektivní servis, takže už provádíme interní změny, včetně personálních. Další kroky budou následovat, ale účinek některých z nich nebude pochopitelně okamžitý. Z dvacetiletého spánku se neprobudíte v okamžiku.

Zbyněk Sýkora (*1984)

Pochází z Českého Krumlova, dnes žije s manželkou a synem v Českých Budějovicích. Od 17 let je po nehodě paraplegikem. Aktivně se věnoval atletice, basketbalu a florbalu na vozíku. Je spolumajitelem firmy produkující sportovní vozíky a další vybavení. Angažuje se v komunální politice. V prosinci 2021 byl zvolen novým předsedou Českého paralympijského výboru. Více na www.zbyneksykora.cz