Otevřenost, komunikace, naděje, aktivita, to jsou slova kterými se charakterizuje zapsaný ústav Otevřená OKNA v Jindřichově Hradci. Pohled do nich je příjemný a pestrý stejně jako zdejší služby pro lidi s kombinovaným postižením.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Organizace vznikla před osmnácti lety z iniciativy rodičů dětí s postižením, dobrovolníků, odborníků i nadšenců. A stejně, jako se v tomto věku stává dospělým člověk, tak i Otevřená OKNA vyrostla. Během let se ze skromných začátků postupně rozrůstaly služby i aktivity. Dnes jde hlavně o zaměstnávání v chráněných dílnách, sociální služby v podobě sociálně terapeutických dílen a chráněného bydlení, podporu pěstounských a znevýhodněných rodin, ale také o práci se seniory, sport a pobytové či benefiční akce. „Především nám jde o budování komunity,“ říká ředitelka Drahomíra Blažková, která patří mezi zakladatele organizace a stojí v jejím čele od samého začátku, i když prvních deset let se při tom ještě věnovala svojí původní, pedagogické profesi. Letos za svou práci získala Křišťálovou růži, cenu starosty Jindřichova Hradce.

Ačkoliv je manželkou evangelického duchovního a prapůvodní kořeny Oken tkví v neformální skupině rodičů, kteří se začali scházet na faře jejího muže, sdružení nepatří pod žádnou církev. „Byť řada lidí v komunitě k tomuto tématu vztah má a různí lidé z církve nás podporují, rozhodli jsme se tehdy nezařadit třeba pod Diakonii nebo Charitu. Je to otázka naprosté svobody názoru každého,“ vysvětluje Drahomíra Blažková, která se vedle ředitelské práce aktuálně věnuje ještě asistovaným setkáním v rozvrácených rodinách. Téma pomoci druhým lidem je jí blízké, což jde ruku v ruce s její energičností a příjemně neformálním vystupováním.

Práce i zábava

Úspěšně se jí daří získávat podporu místních podnikatelů. Někteří dali k dispozici prostory pro činnost, jiní zase třeba nakupují výrobky z dílen nebo pomáhají s rekonstrukcemi. Paní ředitelka skromně říká, že vlastně ani neví, jak se to povedlo. „Je pravda, že jsem hlavně manažer, ovšem pořád se tím vším chci i bavit. To pak beru do ruky kytaru a jdu si zazpívat s klienty a zaměstnanci, se kterými jsem neustále v kontaktu, stejně jako s dobrovolníky, kteří tvoří významnou složku naší činnosti,“ dodává Drahomíra Blažková.

Během naší návštěvy jsme měli možnost zavítat s paní ředitelkou právě na supervizní schůzku s dobrovolníky. Jejich program Pět P – přátelství, prevence, pomoc, péče a podpora – provází OKNA prakticky od prvopočátků. Jedná se o nestátní sociálně preventivní volnočasový program určený dětem se sociálním či zdravotním postižením. Jde v něm o přátelství dítěte ve věku od 6 do 15 let se starším kamarádem – dobrovolníkem. Mezi další dobrovolnické programy patří plavecký SK Kapři, D-Klub (návštěvy seniorů v domově pro seniory) a SPOLU – individuální i skupinové aktivity na přátelské bázi pro osoby ohrožené sociálním vyloučením.

Loňský rok zde, tak jako všude, poznamenal covid-19. „Různá opatření zasáhla především naši benefiční a prodejní činnost. Nekonaly se různé trhy, kterých se tradičně účastníme zde i v okolních obcích, zavřená byla také prodejní galerie Okénko v Domě sv. Floriána, kde nabízíme výrobky z našich i dalších chráněných dílen, kávu či živou hudbu od středy do pátku v podání nevidomého pianisty Petra Mottla,“ vypočítává ředitelka Drahomíra Blažková některé z problémů. K těm je třeba započíst i potíže spolupracujících subjektů, například firmy Centropen Dačice, do které rozšířila OKNA svoji působnost před pěti lety. Paralelně zde dnes fungují chráněné dílny, sociálně terapeutické dílny a chráněné bydlení.

Naštěstí skončilo hospodaření Oken jen v minimální ztrátě. Jde s ohledem na krizi o pozoruhodný úspěch, o to důležitější, že tři čtvrtiny rozpočtu putují na platy zaměstnanců. Těch je 70, přičemž 40 z nich jsou lidé s postižením, o jejichž uplatnění jde především. Ne všichni fungují v rámci chráněných dílen, patří mezi ně například i účetní nebo personální pozice.

Prostor pro kreativitu

Chráněné dílny zahrnují výtvarnou, textilní, knihařskou, propagační i dřevařskou a údržbářskou činnost. Zakázky si zde dojednávají firmy i obce z regionu, třeba u příležitosti různých výročí nebo jako dárky pro své občany. Velký prostor je zde dán kreativitě a osobním možnostem jednotlivých lidí. To platí i pro dílny sociálně terapeutické, které jsou však sociální službou, nikoliv prací za plat. Pro mnohé jsou ale přípravou na budoucí pracovní uplatnění.

Klientem je už třináct let také Jan Švec (31), který má dětskou mozkovou obrnu. V současnosti navštěvuje především korálkárnu, kde během naší návštěvy vytvářel na zakázku drobné kytičky. Občas prý chodí také do dílny výtvarné a textilní, ale korálky ho baví nejvíc. „Mám tu rád vlastně všechno. Jsou tu kamarádi, jezdíme i na tábory do Chlumu u Třeboně, kde to je hodně o hrách a prožitcích. Každé ráno mě sem vozí táta z Nové Bystřice a odpoledne mě zase vyzvedne, protože pracuje tady v Hradci,“ vypráví Jan Švec.

Zatímco Jan každý den dojíždí, někteří klienti mohou využívat služby chráněného bydlení, která se však nachází na opačném konci města. To věnovalo sdružení v roce 2005 okálový dům, který následně stavební firmy, dobrovolníci, zaměstnanci, rodiče i přátelé Oken opravili a uzpůsobili tak, že zde mohou žít i vozíčkáři. Celkem je zde místo pro tucet obyvatel, dalších dvanáct lidí pojme chráněné bydlení v Dačicích.

Mezi podporovatele Oken však nepatří jen firmy a obce, je mezi nimi i Konto Bariéry. Hned v počátcích přispělo na nákup počítačů a v roce 2015 pak předalo dodávku Ford z Fondu Globus. Nyní je na cestě druhé vozidlo podpořené ze stejného projektu – pro provoz v Dačicích. Není pochyb, že poputuje do správných rukou!