Letošní ročník série charitativních běhů Run and Help, který již devátým rokem pořádá Konto Bariéry, podpořil Dominika Tábora (11). Ačkoliv se narodil bez části levé ruky, je to aktivní klučina se zájmem o sport. Je tedy nanejvýš symbolické, že právě běžci podporují nákup jeho speciální sportovní protézy.
Přibližně před 15 lety napadlo buněčného biologa Jiřího Neužila, jak vytvořit unikátní protinádorovou látku, která by cílila přímo na mitochondrie nádorových buněk. Syntéza mitotamu se uskutečnila na jeho tehdejším pracovišti, australské Griffith University. Později se výzkum přenesl do Biotechnologického ústavu Akademie věd. I když se nová léčivá látka jeví velmi nadějně, cesta k pacientům je ještě dlouhá.
Po vážné autonehodě, která otřásla vším, co Martina Žižková do té doby znala, přesedlala z tužky na štětec. Bez ostychu se dál věnuje tomu, co v jejím životě dávalo smysl odjakživa – umění.
Alexandra Borská se narodila předčasně a s rozštěpem páteře. Přes všechny pesimistické předpovědi lékařů z ní vyrostla aktivní, úspěšná a sympatická dívka, která má sice parézu levé nohy, ovšem nijak jí to nebrání ve výkonnostním plavání ani v řadě dalších sportů. To vše i díky podpoře Konta Bariéry.
Někdy na Folimance potkává trenéra olympijského vítěze, judisty Lukáše Krpálka, Petra Lacinu, bývalého spolužáka z gymnázia. Oba byli v nominaci na OH v roce 1996, ale Pavel zůstal v nemocnici, zatímco Lukáš odletěl na olympiádu do Ameriky. Pavel Martínek „díky“ vážnému úrazu pracuje již čtvrt století jako trenér a učitel v Jedličkově ústavu v Praze.
Věnovala se uměleckému tanci v jeho praktické i teoretické rovině. Vedla velmi aktivní život plný studia, kultury a cestování. Vdala se a porodila syna. Záhy se však začal projevovat problém s abnormální únavou, který Terezu Richterovou z Olomouce částečně posadil na vozík. S manželem Davidem se však nevzdávají a snaží se přizpůsobit nové situaci. Pomáhá jim v tom i Konto Bariéry.
Již přes čtvrt století pomáhá Klubíčko Beroun rodinám s postiženými dětmi. Za tu dobu prošly zařízením desítky klientů, kterým byla poskytnuta potřebná péče, vzdělávání, terapie. Někteří prošli i pracovním tréninkem a nyní pracují v kuchyni, pekárně a bistru ve Vráži u Berouna.
Bydlení na historicky unikátním místě může být pro člověka na vozíku výzvou, kterou nezvládne každý. Eva Homolová žije od svých patnácti let v pevnostním městě Josefov, jež je součástí Jaroměře. Přes různá každodenní úskalí neopustila svůj domov ani po ochrnutí dolních končetin. Na první pohled je zřejmé, že jde o místo velmi specifické a bariérové, zároveň však s neobvyklou atmosférou.
Studovala na Univerzitě Karlově psychologii a speciální pedagogiku, ale po pěkné práci v oboru netušila, že ji čeká praxe celoživotní – postarat se o svého syna. Čas strávený s Klárou Fůskovou a jejími dvěma dětmi byl připomínkou, jak je rodičovství krásné a náročné zároveň.