Čekáte tragikomedii? Ale ne, tenhle dvouhodinový dokument má správné dávky vtipu, informací, gradace i citu. Řeklo by se, dokonce s happyendem! Ne náhodou získal film Kripl Kemp na loňském filmovém festivalu Sundance nominaci na Cenu za nejlepší dokument.

Text: Michaela Zindelová

Celý název filmu zní Crip Camp: A Disability Revolution, je režírovaný, napsaný a koprodukovaný Nicole Newnhamovou a Jamesem LeBrechtem. Barack a Michelle Obama jsou u snímku podepsáni jako výkonní producenti a distribuuje ho společnost Netflix.

V několika liniích vyprávění, s podmalbou dobové hudby i archivními záběry, zhlédne divák souhrn padesáti let americké historie z aspektu problematiky lidí s postižením, dokument totiž mapuje skutečně „revoluci na kolečkách“ – boj za lepší zařazení do života a získání větší soběstačnosti. Až do vítězství – okamžiku přijetí zákona ADA (1990).

Brzy po začátku nás do děje vtáhne první malá vzpoura teenagerů s tělesným postižením, dětské party, která si pokaždé v létě vyrazí tři hodiny cesty autobusem do ne luxusní, ale zato free rezidence Jened. Tady nebyl důležitý komfortní odpočinek, šlo o rebelii dospívajících proti ponížení ve společnosti, proti osamělosti a jisté izolaci v kontaktu s vnějším světem. Dojímavé černobílé rodinné archivy vydávají své poklady, záznamy od roku 1951 až do roku 1977, kdy každoroční tábor svou existenci ukončil. 

Vypadá to na něm jako v utopické vizi, najednou všichni nebyli (jakkoliv postižení) mimo dění – s úsměvem na tváři. Skvělé jsou černobílé záběry z každodenních aktivit dění na táboře: tanec na vozíku, praní, mytí, kopaná na kolenou, soutěže, plavání, kouření, první pusa. Unikátní óda na kamarádství a nostalgii prvních lásek.

Pochod na Bílý dům

Letní tábor mladých lidí byl skutečně průlomový. Mnozí z účastníků, především autor námětu James (Jim) LeBrecht, pětašedesátník, se stal nejen hlavní postavou filmového příběhu Kripl Kempu, ale aktivně se ve vznikajícím hnutí angažoval. Napřed se mihne jeho rozesmátá kučeravá hlava na vozíku v archivech z Jenedu, na další fotografii vidíme už mladého muže, který se chystá na vysokou v Kalifornii. Po studiích se dostal ke zvukové technice, i když k mixážnímu pultu v divadle vedla řada schodů. Ale i to se dá překonat, ne? Jako zvukový designér ozvučil 150 filmových snímků, LeBrechtova mohutná a stále rozesmátá silueta snímek Kripl Kemp také uzavírá…

Ústředním tématem je pak boj o změnu paragrafu 504 proti diskriminaci handicapovaných. Z dětí z Jenedu vyrostli lidé, kteří si přáli žít normálním životem. Jedna věc byla totiž slovní definice již přijatého zákona a jiná, aby se celá společnost podle zákona chovala. Dlouhé roky trvalo třeba uvedení bezbariérovosti do života, nepočítalo se s řešením pohybu lidí s postižením ve městech – a nespokojenost se měnila v revoluci. 

Jednoho dne ulice zaplňují vozíky, slepci, dvojice malého vzrůstu, malé děti. „Museli jsme to udělat!“ zazní v komentáři hlas scenáristy– k prolomení bariéry diskriminace lidí s postižením. V záběrech je znát i velké překvapení příslušníků policie s přivolanými vrtulníky nad hlavou: jak vlastně mají reagovat na takovou neobvyklou demonstraci?

Děj protestu je v Kripl Kempu dobře komponovaný z autentických dobových amatérských záběrů, místa s obrovskou gradací mají záznamy z celé akce, „revoluce“ bezmocných a jejich pochodu na Bílý dům v roce 1990. Záběry namáhavého plazení dětí i dospělých po schodech vzhůru, dál – za lepší život, jsou přeplněné obrovskou emocí.

Čas nakonec trhl oponou – jako punc nové doby odhalil v roce 2009 prezident Bill Clinton ve Washingtonu památník bývalého prezidenta Franklina Delano Roosevelta, spokojeně sedícího na vozíku. Každý den se stává cílem cesty mnoha paraplegiků…

Zákon o Američanech se zdravotním postižením (ADA, American with Disability Act)

Byl vyústěním hnutí za lidská práva lidí s postižením (Independent Living), historicky prvním zákonem zakazujícím diskriminaci z důvodu zdravotního postižení; po USA následovaly Austrálie (1992) a Velká Británie (1995).

ADA je zákon o občanských právech, který zakazuje diskriminaci jednotlivců se zdravotním postižením ve všech oblastech včetně zaměstnání, škol, dopravy a všech veřejných a soukromých míst, která jsou přístupná široké veřejnosti. ADA je rozdělen do pěti sekcí, které se týkají různých oblastí veřejného života. 

Byl podepsán v létě 1990 prezidentem Georgem H. W. Bushem (nástupcem bývalého prezidenta Richarda Nixona, který dodatek k § 504 odmítal).