Kulturně komunitní centrum Art se snaží vytvářet podmínky pro přirozené setkávání lidí, kteří by se jinak třeba vůbec nesetkali, a přitom si mají co říci. Program zde vytvářejí pro seniory, ale také pro osoby s psychiatrickou zkušeností, osoby s mentálním postižením a některé aktivity jsou otevřeny i širší veřejnosti. Malování je tu srozumitelnou komunikační řečí pro všechny.

Text: Michaela Zindelová
Foto: archiv KKC ART

Vcházím do prostoru blízko pražské Stromovky, je plný obrazů. Na chodbě jsou vystaveny nové přírůstky ze zdejšího ateliéru. Dopoledne pracují u malířských stojanů klienti zdejšího Kulturně komunitního centra Art (KKC ART), kteří sem chodí denně malovat. K večeru se atmosféra mění, k mání bývá podle programu široký výběr: přednášky, kluby, promítání fotografií a filmů, hudební improvizace… 

Unikátní ateliér

Hostí nás projektový manažer Vladimír Drábek (první polistopadový starosta Prahy 7) a odborně vzdělaný sociální pracovník Martin Vlček. Vladimír Drábek, známý příznivce kultury a výtvarného kumštu, mapuje začátky: „V roce 2011 jsem se dostal na vernisáž výstavy handicapovaných umělců z Německa, kde byla kurátorkou Terezie Zemánková. Jednalo se o kolekci obrazů art brut (syrové, autentické umění), o které je ve světě velký zájem.“ Vladimír Drábek se snažil získat adresu na podobný ateliér v Česku. Žádný podobný ale neexistuje, zazněla jednoznačná odpověď.

To už se v něm uhnízdila myšlenka, že by stálo za pokus něco podobného založit. Napřed nastal čas hledání prostoru: „Tehdy v blízkosti Sparty fungovala v prostorách, kde jsme dnes my, chráněná textilní a tiskařská dílna. Ve spolupráci s provozovatelem dílny, Spolkem Salet, jsme vytvořili projekt kreativního výtvarného ateliéru radostné tvorby pro lidi s mentálním handicapem a chronickým duševním onemocněním. Projekt získal počáteční podporu Evropského fondu a od roku 2013 zde začala vznikat kulturní oáza. Nejprve ateliér, a když po několika letech odcházela chráněná dílna na Moravu, napadlo mě kulturně komunitní centrum. I na tento projekt jsme získali grant Evropského fondu. A tak na Letné začaly společně působit  Ateliér radostné tvorby pro nadané výtvarníky se zdravotním znevýhodněním a Kulturně komunitní centrum ART se společným mottem Malujeme pro radost.“ 

Vstup pro všechny

Projekt žije z grantů i prodeje, při covidu dokonce začali víc prodávat, získaná částka se dělí mezi autora a ateliér. „Těší nás, že lidé nekupují obrazy ze soucitu k handicapu autorů, ale pro jejich talent a jedinečnost tvorby. Protože rozhoduje kouzlo obrazu a radost z něj,“ říká Vladimír Drábek. Na Letné si vybírají pro své prezentace prostory s kulturní tradicí i prostory naprosto netradiční – výčet akcí by byl dlouhý, jedná se i o renomované galerie jako DOX nebo galerie a aukční síň Vltavín.

V ateliérech se do tvorby absolutně nezasahuje, výtvarní asistenti pomáhají výtvarníkům při hledání formátu, techniky, dodávají jim sebevědomí (ale i naopak). Pro návštěvníky jsou poblíž odborníci, lektoři, sociální pracovníci, produkční… Martinu Vlčkovi, který sem zavítal na jednu přednášku před pěti lety, se centrum hned dostalo do zorného pole. Pracuje tady dva roky a tvrdí, že „výtvarná tvorba je svoboda, kde každý může ukázat své schopnosti“. Kromě sociálních pracovníků mají v centru čtyři výtvarné lektory, malující psycholožku, absolventy DAMU, UMPRUM a republikových univerzit. 

Na Letné „jeli“ i během covidu. Během letošních prázdnin se Martinu Vlčkovi dostal do ruky divadelní scénář operní zpěvačky a libretistky Martiny Podéšťové na Komenského Labyrint srdce… A tak ve společné režii realizovali půlhodinovou divadelní inscenaci za společné účasti profesionálů a lidí s postižením. 

Martinova práce je mnohočetná, halda administrativy, soukromé konzultace, vytváření programu, kde nechybějí ani setkání se zásadními tvůrci, malíři, sochaři, grafiky jakými jsou Kurt Gebauer, Vladimír Kokolia, Dalibor Smutný, hudebníci Merta nebo Mišík. Organizují také procházky s historikem umění Zdeňkem Lukešem nebo i svérázným literátem a teatrologem Ladislavem Čumbou. „My vlastně naplňujeme dva projekty, které, kde to jde, jsou propojené. Už na počátku stály námitky proti soužití seniorů a lidí se zdravotním znevýhodněním, ale jde to! Jsme tu pro všechny – lidi s postižením, obyvatele kolem komunitního centra, kde žije mnoho osamělých seniorů, ale i širší veřejnost, která se o našem programu dozví,“ říká Martin Vlček.

Jak dál?

Zdejší malíři jsou unikátními solitéry, přicházejí do ateliéru na čtyři hodiny. Každý z nich vchází i se svým osudem. V ateliéru často ani nevědí, jakou mají jejich klienti diagnózu, pokud se ovšem nejedná o nebezpečnou záležitost (pak se ozve s informací lékař). Ne každý den je stejný, někdy klienti nejsou stabilní, ne vždycky se jim práce vede… Každý má nejen svébytnou techniku, ale i čas, po který obraz vzniká: Láďovi Svobodovi trvá třeba měsíc, než věc dokončí, něco přimaluje, přemýšlí o všem. 

Někdo pracuje pomalu, další vyžaduje předlohu, jiný plní plátna divokými barvami, maluje jako gejzír. Dáša Filípková má specifickou malbu, je to spontánní renesanční žena, působí ve vedlejším centru s pomocí asistentů jako lektorka. Energický George Radojčič zase nemá dnes námět, Martin mu klidně radí: „Odpočiň si, udělej si čaj.“ O Marii Kůsové (72) vycházejí recenze, vystavuje, stylizované figury na dílech přicházejí z jejího vlastního světa. Své příběhy vyjadřuje pastelem, křídou, uhlem, dalšími nánosy barvy na plátno. V KKC ART u okna zastihnu Marii Petříkovou – maluje právě se zaujetím nový obraz. O Letné se dozvěděla náhodou, chodí sem asi dva roky a je šťastná, že se může výtvarně projevit. „Ty hodiny tady jsou uvolnění, zklidnění. Naplňuje mě to,“ říká.

Poslední slovo patří Vladimíru Drábkovi: „Jsem přesvědčený, že existujeme na vysoké úrovni, máme, bez přehánění, lepší úroveň než většina placených výtvarných kursů, jsme na srovnatelné úrovni s Evropou. A jak dál? Snažíme se všem pomáhat, během malování nebo před výstavou, o všechno se našim výtvarníkům postaráme. Na rok 2022 plánujeme, že všichni malíři ateliéru A.R.T. budou mít samostatnou výstavu.“

V centru chtějí projekt dál rozvíjet: „Myslím, že máme ještě větší potenciál. Můj cíl je poloviční samofinancovatelnost! Hrozně toužím vytvořit v centru města Galerii art brut, myslím, že by o tenhle typ umění byl zájem. Je škoda, abychom plnili jen náš depozitář. Pořád se musí jít dopředu. Pro nás je však nejvyšší prioritou, že si malíři z Ateliéru radostné tvorby i návštěvníci KKC ART tady našli vlastní radost a nový domov. Zpříjemňují si život… Je to znát, přicházejí i na Štědrý den a Silvestra,“ dokončí.

Art brut – označení pro spontánní umění, outsider art – řadě lidí se vybaví především umělec s duševním onemocněním. Podporou umělců s handicapem se u nás systematicky zabývá Ateliér radostné tvorby na Praze 7 (iniciativa spolku Altán Art). Více na www.altanart.cz

Kulturně komunitní centrum ART (KKC ART)
Nad Královskou oborou 55
Praha 7 – Letná, 170 00

E-mail: kkc.art@seznam.cz +420 601 601 412, +420 602 646 665