Někdo řeže dříví, jiný seče trávu, další cvičí či uklízí cestu. Před zemědělskou usedlostí na kraji Týna nad Vltavou je ráno živo. Zdejší Domov sv. Anežky, centrum pro lidi se zdravotním nebo mentálním postižením, žije od rána do večera.

Text: Radek Gális
Foto: Jan Šilpoch

Václav Běťák má optimismu a sil na rozdávání. Ředitelem je sice teprve šestý měsíc, ale v téhle roli se našel. „Baví mě propojovat více věcí a činností. Ať už jde o zemědělství, sídlíme totiž v pronajatém zemědělském statku, o domov, který máme v názvu a cítíme se tady přesně tak, nebo o práci a zkušenosti, které jsem v životě získal. Moje zdejší práce je velmi pestrá, v kanceláři odpovídám na e-maily, jezdím na jednání, nastavuji motorovou pilu klientům, objednávám obědy nebo si jdu zahrát na kytaru s naší kapelou, která se ne náhodou jmenuje Živelná pohroma. Pestrá práce je pro mě přínosem, a když ke konci dne jedu domů a vidím, jak jsou lidi nadšení, jsem stejně nadšený i já. Je to hezká přidaná hodnota, která naplní srdce,“ přiznává Václav Běťák.

Nabízejí zde i podporu samostatného bydlení. To je sociální služba, díky které si lidé s postižením mohou udržet nezávislost. Klienti si od města najímají městské byty, a sociální pracovníci tam za nimi pravidelně docházejí. „Pomáhají jim s chodem domácnosti, úklidem, vařením a dalšími věcmi, se kterými si sami nevědí rady,“ vysvětluje ředitel.

Dalším krokem k samostatnosti zdejších klientů je nástup do práce – i na ten se tu mohou připravit. „V našich sociálně terapeutických dílnách si lidé nacvičují různé pracovní úkoly, zvykají si na pravidelný režim a rozvíjejí motoriku. Někdy navlékají korálky, jindy vyrábějí svíčky, malují nebo řežou dřevo na májku jako dneska.“ Když se zacvičí, nabídne jim Domov sv. Anežky zaměstnání v některé z dílen, které se nijak neliší od „normální“ práce – má pevnou pracovní dobu a pobírají za něj plat.

Pandemie změnila plány

Domov sv. Anežky chce stát na vlastních nohou. Je podporován z dotací, ale snaží se o co největší ekonomickou soběstačnost. „Proto jsme loni založili sociální podnik,“ pokračuje Václav Běťák. „Měli jsme tu klasické chráněné dílny, které vyrábějí na prodej, ale nečeká se, že by byly ekonomicky závratně úspěšné. My našim výrobkům, dílnám a zaměstnancům s postižením věříme natolik, že jsme nastavili provoz na vyšší obrátky. Cílem je, aby podnik vydělával na naše další služby a aby dodával motivaci našim klientům – zaučí se v sociálně terapeutické dílně, projdou chráněnou dílnou, a když se budou snažit, dostanou se až do našeho podniku, a kdo ví, pak třeba ještě dál, ideálně na volný trh práce.“ 

V sociálně terapeutických dílnách si lidé nacvičují různé pracovní úkoly, zvykají si na pravidelný režim a rozvíjejí motoriku.

Do podniku se zařadily tři dílny – truhlářská, keramická a textilní. I když jde o chráněná pracovní místa, kde si lidi hýčkají, musí se zaměřit i na výkon. Jenže loni na jaře přišla pandemie a koronavir do podnikání nepříjemně zasáhl. Najednou přestaly chodit objednávky a zmizely i různé trhy, kde se výrobky dobře prodávaly. „Loni na jaře bylo hodně divoké období,“ přiznává ředitel. „Naši klienti měli různé informace z médií a obavy, museli nosit roušky, bylo to náročné. Spíše než prodeji výrobků jsme se věnovali našim lidem, podporovali je, uklidňovali a snažili se je chránit po zdravotní i psychické stránce.“

Práce jako srdcovka

Ředitelem sociálního podniku Domova sv. Anežky je Luděk Karásek, který má starostí nad hlavu. „Přišel jsem před dvěma lety, do té doby jsem s lidmi s postižením nepracoval, takže všechno bylo pro mě nové,“ přiznává. „Působil jsem 25 let v nadnárodních společnostech, kde úplně jinak funguje samotný byznys, i tempo je mnohem rychlejší než zde. Musel jsem odtamtud odejít, aby mě dravý styl práce nesemlel. Našli jsme společnou řeč se zdejším vedením. Fungujeme jako rodina a v době pandemie jsme se hodně semkli.“

Vedení společnosti ví, že je třeba se aktivně snažit zařízení, které má smysl, udržovat a pomáhat tak sobě i těm, kdo jsou zde zaměstnaní nebo sem docházejí na terapii. Dobrou spolupráci mají s blízkou Jadernou elektrárnou Temelín, která je podporuje prostřednictvím města, několikrát je podpořila také Nadace ČEZ. „Pořád věříme, že najdeme dlouhodobého donátora a sponzora, kterého nadchne myšlenka Domova sv. Anežky a bude z naší činnosti nadšený stejně jako my. Máme partnerům co nabídnout, naše výrobky a služby si v ničem nezadají s konkurencí. Díky každé dlouhodobé zakázce, která nás částečně finančně zajistí a dá našim dílnám práci, nám zbývá více sil na vymýšlení aktivit pro naše klienty,“ tvrdí Václav Běťák. Provoz zařízení ale může podpořit každý – má transparentní účet, pomůže i nákup na e-shopu, na kterém Domov sv. Anežky prodává výrobky svých chráněných dílen.

Pořád věříme, že najdeme dlouhodobého donátora a sponzora, kterého nadchne myšlenka Domova sv. Anežky.

Zdejší truhlářské dílně šéfuje mistr Petr Zoulek. „Zrovna děláme stolek do jednoho penzionu, ale zvládneme vyrobit všechno, co je třeba,“ vysvětluje. Z lamina i masivu tu vyrobili už i schody, králíkárnu nebo zahradní altán. Zaměstnanec vedle právě uklízí odřezky. „Pracuji tady 18 let, možná i déle,“ loví v paměti Petr Maxa. „Práce se dřevem se mi líbí, je dost hezká,“ přiznává. Zamlouvá se i jeho kolegovi Tomáši Pavelkovi „Musím být opatrný, když teď rozřezávám latě na kolíky. Žádný úraz jsem ale ještě neměl,“ ukazuje všech deset prstů.

Ovce a ovečky

Práce se nezastaví ani v tkalcovně, kde se šije z látek i z ovčí vlny. „Máme teď hodně zakázek, vyrábíme různé tašky, batohy, vlněné deky, pantofle, polštáře, ledvinové pásy nebo hračky, jako třeba ovečky,“ říká mistrová Monika Babková. 

Živo je i v sociálně terapeutických dílnách, kde klape tkalcovský stav. „Tkám tady koberečky, práce mě baví a dělám ji už dlouho,“ nenechá se příliš rozptylovat Kateřina Harantová z Prachatic. Její kolegyně Hana Ťupová z Týna nad Vltavou je sdílnější. „Trhám teď vatelín, kterým se vycpávají zvířátka,“ prozrazuje u naplněného pytle s materiálem připomínajícím bílou cukrovou vatu z poutě. „A odpoledne máme zkoušku skupiny Živelná pohroma, kde zpívám. Zkoušíme na zítřek, kdy se bude kácet májka,“ doplňuje.

Další akcí pro veřejnost bude 20. června Jarmark ke Dni otců. Veřejnost sem chtějí nalákat na aktivity pro děti s rodiči, řemeslné trhy, lokální občerstvení a Divadlo Víti Marčíka. Akci zahájí v 9 hodin ve zdejší dřevěné kapli mše svatá za všechny tatínky.

Na závěr naší návštěvy zavítáme i do klubovny, kde sedí několik klientů s bývalým ředitelem Janem Dudlíčkem, který s nimi probírá jejich zážitky a zkušenosti. Nevidomý harmonikář Štěpán Kůs čte ostatním prstem pohádku o žábě v Braillově písmu stejně samozřejmě, jako pak po obědě bere akordeon a začíná zpívat K Budějicům cesta… Ostatní kolem stolu se k němu rádi přidávají a zpěv se z otevřené místnosti nese až ven, kde ji mohou slyšet náhodní kolemjdoucí. 

Přejme si, aby současnou pandemií ovlivněná přání zaměstnanců, klientů a podporovatelů Domova sv. Anežky byla vyslyšena i jinde. 

Domov sv. Anežky, o. p. s. 

Zařízení vzniklo v roce 1999 rekonstrukcí areálu zemědělské usedlosti Dvůr Čihovice v Týně nad Vltavou, aby se stalo sociálním a společenským centrem pro osoby se zdravotním postižením. Organizace pomáhá lidem se znevýhodněním začlenit se do běžného života tak, aby mohli žít samostatný, soběstačný a důstojný život. 

www.anezka-tyn.cz
eshop-anezka-tyn.cz

Číslo transparentního účtu: 2701696142 / 2010