Na sklonku loňského roku vyšly dvě zajímavé knižní novinky. V jedné Michaela Hošková s emociální věcností popsala život s autistickým dítětem. A v druhé, určené dětem, se Ivona Březinová dokázala na pandemii – téměř v přímém přenosu – podívat humorně a s nadhledem…

Text: Michaela Zindelová

Michaela Hošková: Matěj maluje mapy, nakladatelství Portál, 2020

Průvodcem na cestě autisty Matěje, od početí po nedávnou současnost, se stává jeho máma Michaela. Synovu diagnózu popisuje s odvážnou otevřeností. Kniha rozhodně nevyznívá lítostivě, i když popisuje problémy, které nastávají v jejich běžném životě: při dopravě, na hřišti, kde hra s dětmi „nevychází“, nebo během nakupování. Mnoho věcí se musí Matějovi přizpůsobit, manželé se přestěhují do klidu, obklopeni vysokými zdmi domu, aby sousedy nerušil dětský křik. Všechno pro toho malého, „podivného kluka“. Krok za krokem se učili v autismu orientovat, snažili se také, aby přitom nekleslo k nulovým hodnotám jejich partnerství.

Matěj (Maty) se narodil s poruchou autistického spektra, malé ukřičené miminko převrátilo Haškovým život vzhůru nohama. V roce a půl se stalo jednou z možných variant umístění do specializovaného zařízení. Ale máma se rozhodla, že svého syna uzdraví. Michaela zůstala doma, s organizovaným denním režimem zůstával syn klidný. Po doklopýtání do věku Matějových čtyř let se vynořila další otázka: co dál? Přestěhovali se, ale boj o růst mezi zdravými dětmi v mateřské školce musela rodina vzdát. Maminka zjistila, že Matyho baví vláčky na kolejích. Hra ho uklidňovala stejně jako sporty – bavilo ho kolo, plavání a tenis.

Záchranný „kruh“ pro další roky přinesla doba inkluze a osobní asistent, především mezi prvňáky. Rodiče se všemožně snažili, aby Maty dostal šanci jako ostatní a učil se s nimi. Kapitoly o škole vyznívají oprávněně jako hold inkluzi. Navíc asistent pomáhal mimo jiné dobíjet baterky i samotné Michaele, které se někdy nechtělo být jen máma ve stabilní roli „jednotky rychlého nasazení.“ Začala na internetu psát úspěšný módní blog. Časem do rodiny přibylo také nové miminko, Matějova sestra Sofie. Vyjádření sourozeneckého vztahu sehrává v příběhu velmi důležitou linii – nebyla pro malé děvčátko vždy jednoduchá.

Situace se začala radikálně měnit až objevem mapy. Při jednom dopravním přesunu dala maminka synovi pro zabavení do ruky papírovou dopravní mapu a nastal pozoruhodný klid. Brzy měli doma mnoho map, Matěj si vybíral jen ty dopravní (první vlastní mapu nakreslil pro město Cardiff, ve kterém neexistovalo metro). Zápal pro malování rostl, k fixkám přibývaly pastelky, vodovky a tempery. Později Matěj vytvořil mapu české historie od Velké Moravy, která se stala se hitem na přehlídce Designblok. Mapy se pro něj staly klíčem k chápání mnoha situací, zvládal lépe pohyb po světě, přestup z prvního stupně na druhý, až do středoškolského studia, s výtvarnou specializací. V době puberty Maty někdy své spolužáky převyšoval, jindy se choval jako malé dítě, které pociťuje strach z vlastní dospělosti. Začala ho zajímat móda, navrhl úspěšnou kolekci s výtěžkem ve prospěch dětí s autismem. Rodiče zjišťovali, že Maty má spoustu vloh, a mohli začít budovat značku MAAPPI (část zisku z jeho map podporuje děti s postižením).

Kdy se vlastně Michaela rozhodla pro knížku? „Bylo to v době, když Matěj končil devítiletku a já viděla, že jsme to se školou a asistentem dokázali,“ řekla nám autorka a pokračovala: „Jinakost je brána na mnoha místech zatím hodně ,jinak´. Chtěla jsem v knížce ukázat svůj pohled na jiný, ale obohacující Matějův svět. A věnovala jsem ji všem, kteří se nevzdali nepřízni osudu, našli si svou cestu. Prvními čtenáři se stala moje rodina. Nepoddali jsme se okolnostem a bojovali jsme společně za nejlepší možný život celé rodiny včetně Matěje. Mapy pro něj navždy zůstanou vášní, závislostí, láskou a bezpečím. Ušli jsme se synem velký kus cesty a další nás ještě čeká…“ Na prahu nové etapy stojí po různých peripetiích mladý muž – se zájmem o architekturu, design a umění…

Knížku Matěj maluje mapy ve velmi výpravné podobě na trh připravilo nakladatelství Portál, na citlivé grafické úpravě se podílela Jana Vahalíková.

Ivona Březinová: Vire, padni!, nakladatelství Albatros, 2020

Především tvorbou orientovanou na dětské publikum, s kluky i holkami v hlavních rolích, je známá spisovatelka Ivona Březinová. Nebojí se ani bolavých témat, nemocí nebo postižení. Jak nám ke své knižní novince sama sdělila, její nový příběh vznikal záhy po dialogu s nakladatelstvím Albatros – hovořili o spisovatelčině dalším námětu. Ivona Březinová napsala Vire, padni! letos na jaře, v době plné emocí (vždycky ji zajímala témata přežití, pandemie), ale nečekala, že tentokrát nepůjde o sci-fi žánr.

Knížka určená dětem od deseti let se dá těžko definovat jen jako vtipný text. Dialogy sice ženou děj rychle dopředu a čtenář dlouho netuší, jak rozehraná partie s koronavirem skončí… Ovšem mezi kapitolami se objevují předěly z definic současných slov, která je třeba právě v současnosti dobře chápat. Třeba bakterie, viry, inkubační doba, autorka se nevyhýbá ani vážnějším tématům a faktům – úmrtnost, smrtnost nebo zásady přežití při epidemii. Sama vysvětluje: „Psala jsem tentokrát svůj příběh v přímém přenosu, v první jarní vlně koronaviru. Jistě i proto mě napadlo kombinovat příběh rodiny, která se ,utká´ s virem, a potřebné poučení v minikapitolách.“

Obyčejná rodina se třemi dětmi a dědečkem v neobyčejném čase „úpí“, ovšem čtenář se baví! Humorné čtení na okraj složitých aktuálních situací je skvěle namixovaný koktejl. Celý příběh dokonale násobí ilustrace Lukáše Fibricha (kmenový kreslíř časopisu ABC má na svém kontě mnoho dětských knížek a několik kreslených filmů).