Dva zcela odlišné osudy zachycuje knížka Hrejme dále… Známé osobnosti z oblasti kultury v ní bojovaly a bojují nejen o to, aby mohly opět chodit a být soběstační.

Text: Michaela Zindelová
Foto: archiv autorky

Dnes nepůjde o běžnou knižní novinkovou recenzi s posuzováním síly námětu a unikátnosti žánrového zpracování. I když by se dalo analyzovat odlišné zpracování výpovědí: u jednoho z nich, s nečekaně vleklou nemocí, Alfreda Strejčka, jde o košatější záležitost. A druhý, David Vávra? Jeho reminiscence složitých týdnů života má odměřenější jazyk. Všechna slova ale přebíjejí osudy, jež napsal sám život.

Zrození příběhů do knižní podoby pomohl profesor Pavel Pafko. Sám v krátkém úvodu definuje společného jmenovatele – Alfred Strejček i David Vávra byli ve společnosti stabilně „in“, a náhlou změnou zdravotního stavu se vše zhroutilo, byli náhle „out“. Do zlomového bodu plní aktivit, plní života. Úspěšní ve svých profesích, sportovci. Průběh jejich nemocí poznáváme z několika dalších aspektů pohledu – odborníků, rodiny i přátel. Zrodily se dva různé, přesto v mnohém podobné záznamy o stavu duše, které bojují o přežití a o kvalitu života. Z prvních chvil útržky zběsilých pocitů, ale pak spolu s aktéry nacházíme určitou naději, jak se svým stavem bojovat. Oba si tolik přáli dostat zpátky, do své „stopy“!

Osud první: David Vávra

Známému architektovi a divadelníkovi v srpnu 2019 nečekaně ochrnuly horní končetiny. Otevřeně přiznává, že byl strašně blízko smrti: „Ochrnul jsem po borelióze a nehýbal jsem vůbec rukama, jenom prsty. Byl to stav téměř na polocestě k odchodu. Ale jak najít sílu se z toho vyhrabat?“ Mluví o bolesti fyzické i duševní, o potřebě úlevy, kterou po vlnách bolesti vítal… Jednalo se podle něj o „zápas od nuly“, o výstražné znamení, vzkaz vlastního těla. Postupně se v nemocnici a později během rehabilitace vracel „do světa“ a rozhodl se výrazně zvolnit pracovní tempo.

Velkou rehabilitační výzvou se pro něj stal sport: „Meta, ke které jsem se upínal od chvíle, kdy jsem hýbal jenom prsty. Nehýbal jsem rukama v ramenou ani v lokti.“ Později začal pracovat s hůlkami na nordic walking, postupné zlepšení nastalo během rehabilitace na Slapech. Po tři čtvrtě roce se jeho stav zlepšil, a sám dokonce absolvoval polovinu běžkařského závodu Jizerská padesátka (2020), téměř ve „staré“ formě.

Architekt, který bez tužky nedokáže vůbec být, dokázal držet svůj pracovní nástroj až dva měsíce po onemocnění, součástí jeho terapie se stalo „čmárání“. Napřed dokázal pokrývat jen menší plochy papíru, později se na svých originálních poetických pastelech vracel k bruselskému stylu, který se mu stále evokoval. Své ohlédnutí za překonanou diagnózou dedikoval své ženě Haně, která za ním chodila denně – jak přiznává, „samotnému člověku se z objetí smrti velice těžko dostává. Potřebujeme jeden druhého, tak je nám to dáno.“

Osud druhý: Alfred Strejček

Doménou podmanivého hlasu Alfreda Strejčka zůstává přednes literárních a básnických textů. Oproti úspornému jazyku architekta Vávry je ve svých pasážích daleko sdílnější, „hovornější“. Co se stalo s člověkem, který ještě v roce 2017 vystoupal na Lysou horu? 

Před necelými dvěma roky zcela ochrnul, v motolské nemocnici mu rychle zjistili Guillainův-Barrého syndrom, který útočí na míchu – potřebný byl umělý spánek a tracheostomie. Od prvního okamžiku onemocnění byla (a je) Fredovi stabilně k dispozici jeho přítelkyně, herečka Jitka Molavcová, která popsala Fredovu složitou cestu ke stabilizaci: ochrnuté tělo se pomalu zotavovalo, ale zdravotní stav zkomplikovala bakterie zlatého stafylokoka. Až po mnoha měsících dýchal sám bez pomoci, potřeboval lékařský zákrok, aby se mu vrátil hlas. Slibnou situaci zastavil ovšem zápal plic. V současné době se herec a recitátor stále léčí v rehabilitačním sanatoriu Šarlota. Chce se vrátit do takové kondice, že se jednou zase vydá zdolat Lysou horu…

Napsat kapitoly do knihy pomohla Alfredu Strejčkovi Dita Horochovská, autorka projektu Silou hlasu (sama je kvadruplegička). Naučila ho postupně ovládat počítač hlasem, takže nám sám před několika dny mohl odpovědět na mailový dotaz:

Musel jste kvůli své nemoci „vystoupit“ ze svých aktivit. Všichni potřebujeme naději a radostné chvíle, máte je? A co – kdo – za nimi teď stojí?

Pobývám v současné době v soukromém zařízení Šarlota v Prosečnici. Na potřebnou rehabilitaci zde mi přispělo Konto Bariéry a upřímně za pomoc děkuji!

Můj příběh v knize končí o prvním jarním dnu v roce 2020. Moje onemocnění bohužel trvá dál. Vedu si dále písemné poznámky o jeho peripetiích… Od loňského jara mne postihly ještě dvě komplikace – plicní embolie a mozková příhoda. Obě mne vrátily pohybově o více než rok nazpět… 

Co mi v cestě za zdravím nejvíce pomáhá? Velké množství přátel z profese i mimo ni a rodina. Pomáhají mi psychicky i materiálně. Mou jedinou možnou cestou, byť jen k částečnému zvládnutí samostatnosti, je denní fyzioterapeutické intenzivní cvičení.

Dalším pozitivem je má hlava a víra v uzdravení. Vzdor negativním lékařským prognózám si nepřipouštím prohru a nevzdávám se! Zde mi nesmírně pomáhají svým příkladem mí podobně handicapovaní přátelé – Olga Štěpánová, Dita Horochovská, Richard Štěpánek, Honza Potměšil… Ještě musím poděkovat moderní elektronice, která mi umožňuje ovládat počítač hlasem, když mám ruce stále ochrnuté.

Motivaci si beru také z několika sloganů: „Nemůžeš? Tak přidej!“ nebo „Ptáte se na tajemství? Má jediné jméno: Znovu!“

Alfred Strejček

Alfred Strejček (1941) – herec, moderátor, hudebník, scenárista a pedagog onemocněl vzácným zánětlivým onemocněním, Guillainovým-Barrého syndromem. Ten postihuje periferní nervový systém, který tvoří nervové struktury vycházející z míchy. Onemocnění je velmi závažné, vyžaduje lékařský dozor, aby se předešlo respiračnímu selhání. Zatím neexistuje žádný prostředek, který by zmírnil závažnost syndromu nebo ovlivnil rychlost či rozsah rekonvalescence.

David Vávra (1957) – u architekta, herce, moderátora, spisovatele, básníka a malíře propukly následky lymské boreliózy (zdrojem nákazy je klíště, které slouží jako přenašeč nákazy). Stanovení diagnózy bylo poměrně obtížné – léčba je závislá na formě a závažnosti onemocnění. David Vávra měl atypický průběh onemocnění, celkově těžký stav byl provázen četnými komplikacemi. Celková doba léčení s upravením kompletního uspořádání flektorů na pravé paži trvalo nejdéle, tři čtvrtě roku od onemocnění.