Integrační sociální podnikání je něco, co Česká republika v praxi zná, na zákon o sociální ekonomice zatím ale stále čeká. Návrh už existuje a mohl by pomoci takovým subjektům, jako je třeba pražský podnik Café Therapy, který dává práci lidem obtížně zaměstnatelným na běžném trhu práce. Především těm, kteří se vyléčili z drogové závislosti a případně i po výkonu trestu.

Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ

U zrodu Café Therapy stála před devatenácti lety nestátní nezisková organizace Sananim (očista duše), která už od roku 1990 pracuje s lidmi ohroženými drogami. V roce 2005 tento zapsaný ústav založil samostatný právní subjekt Sananim Charity Services, s. r. o., který provozuje Café Therapy, chráněnou keramickou dílnu Charity Shop a projekt Promile Info.

Samotné Café Therapy je příjemný neformální prostor s bezbariérovým přístupem ve Školské ulici. Náhodný návštěvník centra města by přitom na první pohled nijak nepoznal, že jde o podnik svým posláním neobvyklý. Jak říká jeden ze dvou vedoucích Jakub Janyška (38), sociální zaměření svého provozu spíše upozaďují: „Vizitka sociálního podniku je dvojsečná. Někoho to odrazuje, jiní zákazníci jsou naopak díky tomu tolerantnější a fandí nám. My se chceme prezentovat především kvalitou produktu a prostředí. Běžného návštěvníka nemusí vůbec zajímat, jaký příběh našich zaměstnanců stojí v pozadí.“

Nová práce, nové provozy

Jakub přišel do Café Therapy před osmi lety společně s kolegou Samuelem Bachmannem (38). Oba jsou vystudovaní speciální pedagogové, společně pracovali ve výchovném ústavu na Klíčově a ve stejnou dobu se rozhodli pro změnu. Zaujalo je výběrové řízení na nového provozovatele Café Therapy a od té doby ho společně vedou, i když Samuel se přidal asi o dva měsíce později. „Stále nás to baví, jde o netradiční práci s přesahem,“ říká Jakub Janyška.

Na starosti přitom nemají jen prostor ve Školské ulici. V průběhu let si postupně přidali provoz bistra na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, herecký klub s kavárnou v Divadle ABC a také kavárnu Divadla Komedie. V létě navíc druhým rokem zajišťují občerstvení v Kempu Staré časy na Sázavě. Pravidelně mají svůj gastrostánek na filmovém festivalu v Karlových Varech, na keramických trzích na Kampě a na divadelním festivalu Menteatrál. Zkrátka je toho hodně.

Podnikání s přesahem

Přestože nejsou klasifikováni jako sociální služba, vše funguje pod hlavičkou společnosti s ručením omezeným a zatím nebyla přijata česká legislativa upravující sociální podnikání, Jakub a jeho kolegové se řídí obecnými principy už nyní. V praxi to znamená, že alespoň 30 % ze zaměstnanců patří do cílové skupiny lidí, které chce projekt podporovat, snaží se o environmentální odpovědnost a celkově nejde jen o zisk, ale také o přínos společnosti.

Do Café Therapy přicházejí pracovat lidé po drogové závislosti, často s kriminální minulostí a nezřídka zadlužení. Přesto nikdo nerozlišuje, jestli jde o pracovníka, pro kterého to platí, nebo nikoliv. To považují nově příchozí asi za největší přínos, nikomu nemusí nic vysvětlovat a jsou mezi těmi, kteří mají buď podobnou životní zkušenost, nebo pochopení. Při nástupu se nikdo na nic neptá – jenom na to, co kdo umí a co ho baví. Stačí chuť se zapojit a učit se. Většina se postupně začne svěřovat sama.

Jelikož se ale pracuje i s alkoholem, není zdejší práce pro každého. Pro někoho to může být problém, i když vůbec neplatí rovnice, že člověk, který byl na drogách, musí mít automaticky problém s alkoholem. „Máme tady suchý zákon, alkohol tu mohou pít jedině zákazníci, ale i tak to může být pro někoho příliš velké pokušení. Nejlépe se mu lze vyhnout v bistru na Pedagogické fakultě, nebo to prostě nejde,“ vysvětluje Jakub Janyška.

Jakkoliv se může zdát, že pracovní kolektiv bude náchylný k velké fluktuaci, opak je pravdou. „Původně jsme byli tranzitní program na půl roku. Tento model jsme ale opustili. Poznat a zapracovat nového člověka je poměrně náročné časově i finančně, navíc šest měsíců nebyla v praxi dostatečná doba, takže dnes už délku pracovního poměru u nás nijak neomezujeme. Pevný základ týmu nám tak drží stále pohromadě, přestože každý rok k jistým obměnám dochází. Někdo je tu ovšem už od začátku,“ popisuje Jakub Janyška.

Žádná zašívárna

A zaměstnanci si na sebe skutečně vydělají. Pouze na dvě místa z dvaceti má Café Therapy finanční podporu. Celkově se jedná i s Jakubem a Samuelem o 15 stálých lidí a 20 brigádníků. To při výše popsaném rozsahu provozu není málo, všichni se mají co otáčet. Někdy je dokonce potřeba přebíhat mezi jednotlivými místy. „Občas je někdo překvapen, že nejsme žádná zašívárna. Gastronomie je řehole. Nechceme se permanentně sedřít, ovšem umíme se hecnout a nárazově jít i za hranu,“ říká s entuziasmem Jakub Janyška. Mezi stálými zaměstnanci prý převažují ženy, mezi brigádníky panuje větší genderová vyváženost.

Každému se tu snaží dát takovou pozici, aby mu co nejvíce vyhovovala. Někdo je rád multidisciplinární a dělá více různých věcí, jinému více vyhovuje zaměřit se na jednu věc. Přicházejí lidé gastronomií zcela netknutí, třeba i s minimálními pracovními zkušenostmi, nebo v druhém extrému i ostřílení profíci. 

Celkově za Jakuba prošlo Café Therapy pracovně asi 200 lidí, jen tři z nich museli odejít, protože situaci nezvládli. Dvě stovky se za ty roky nemusí zdát tak mnoho, je však třeba uvědomit si, že jde o lidské osudy, kterým Therapy bylo oporou v těžkých momentech. Zaměstnanci/klienti pochopitelně přicházejí po terapiích a s podporou Sananim, ovšem i tak si často stále nesou břímě v podobě dluhů a dalších problémů. V této oblasti se tak velmi hodí Jakubovo i Samuelovo vzdělání i zkušenosti, kteří mohou poskytovat prakticky přímo na místě odborné poradenství.

Nové začátky

Mezi opory týmu již léta patří i Daniela (42) a Michal (43), kteří si oba prošli drogami, vězením i dluhy.

DANIELA: „Začínala jsem tu před devíti lety v kuchyni jako pomocná síla po deseti letech závislosti na drogách a po výkonu trestu. Byla jsem rozhodnutá se ze všech těch problémů dostat, i když jsem nevěděla, jak všechno dopadne. Kvůli trestnímu rejstříku bylo těžké najít si novou práci. Ještě ve vězení mi terapeut ze Sananimu o téhle možnosti řekl. Nejvíc mi tu pomohlo, že nikdo neřešil moji minulost a nemusela jsem se nijak přetvařovat, mlžit. Dnes dělám provozní vedoucí v Therapy. Pořád se rozvíjím a líbí se mi tu. Mám tady kamarády, s jednou kolegyní dokonce bydlím. Vím, že bych tu našla pomoc, kdybych ji potřebovala. Přesto bych časem ráda otevřela vlastní kavárnu s pekárničkou. Berte to však jen jako vizi, bojím se totiž zároveň v současné náročné době pustit do nejistoty a přijít o zdroj příjmů,“ vypráví žena, která má dvě děti (13 a 21) a svým úspěšným příkladem se snaží motivovat ostatní ženy s podobnou minulostí v klubu odsouzených žen.

MICHAL: „V Therapy dělám osm let, jsem hlavně číšník, ale taky zvukař, když je potřeba. Původně jsem přišel jen na čtrnáctidenní brigádu. Měl jsem za sebou dvacet let na těžkejch drogách, prošel několikerou léčbou a vězením. Abych to konečně překonal, musel jsem utéct z Poděbrad do Prahy, abych změnil prostředí. Therapy mi v tomhle dost pomohlo. Nemusel jsem si tu na nic hrát, jak jsem vešel do dveří, všichni věděli… To pro mě bylo hrozně důležitý. Zpočátku jsem se hrozně těšil do práce a první dva roky mě pořád všichni chválili, jak to zvládám. Teď už to tu beru normálně. Tohle je prostě běžný život, jak vypadá. Pořád mi ale práce tady dává smysl, baví mě střídání provozů,“ vypráví mi u stánku s občerstvením na keramických trzích pořádaných na Kampě Sananimem. Podle svých slov je rád, že se nedávno konečně dostal z dluhů.