Agáta Koupilová je už několik let stipendistkou Konta Bariéry. Studuje třetí ročník Právnické fakulty brněnské Masarykovy univerzity, momentálně však žije sportem. Chystá se totiž ke startu na svých prvních letních paralympijských hrách. V Paříži bude české barvy reprezentovat v plaveckých disciplínách.

Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ

Od svých šestnácti let jezdí Agáta (24) na vozíku. Narodila se s dětskou mozkovou obrnou, ale chodit zvládala. Pak se ovšem přidala polyneuropatie. Dnes si dokáže stoupnout a v interiéru udělá i pár kroků, spoléhat se na to však nedá, jak sama říká.

Jinak je ale soběstačná. Řídí auto, kterým pendluje mezi školou i tréninky v Brně a původní domovinou v malé obci na Pardubicku. Čím dál víc času ovšem tráví v jihomoravské metropoli. Tu si vybrala, přestože by to k rodičům měla blíž z Prahy.

Žít Brno

„Masarykova univerzita mi byla od začátku sympatická, stejně jako celé město. A to i díky tamnímu středisku na podporu studentů s postižením Teiresiás. Jižní Morava je přece krásná zem,“ usmívá se Agáta, která zatím nedokáže říct, zda se v Brně usadí natrvalo. Přinejmenším do konce studií tomu tak bude, pak se uvidí.

„Momentálně bydlím v podnájmu společně s kamarádkou. Od nového semestru bych měla dostat místa na bezbariérové koleji, což ale bude jen na překlenutí doby, než mi bude přidělen bezbariérový městský byt. Mám ho přislíbený a doufám, že do konce tohoto roku bych se mohla stěhovat,“ prozrazuje své plány Agáta.

Nevylučuje ani variantu, že se po absolutoriu usadí jinde. Nemá ještě přesnou představu, co by chtěla dělat, natož kde. Přesto určitou vizi má. „Asi advokacie nebo notářství. Docela mě zaujalo zdravotnické právo. Mám za sebou praxi v jedné neziskovce s tímto tématem. Taky jsem nějakou dobu strávila v kanceláři ombudsmana. Tak snad mi do budoucna něco podobného vyjde. Pochopitelně záleží také na dostupnosti a bezbariérovosti případných míst,“ uvažuje nahlas mladá žena, kterou to zpět do východních Čech moc neláká kvůli menším možnostem pracovního uplatnění. I když zároveň s nadsázkou dodává, že je v nich zase víc rovina, což se hodí na handbike.

Studia a sport?

Ježdění na kole je pro ni však jen doplňkovým sportem, podobně jako monoski. Její hlavní doménou je plavání. Především pak disciplína 200 m na volný způsob. K tomu ještě 100 metrů volně a 50 metrů znak. Právě na těchto distancích by se měla představit v Paříži. 

Díky získaným medailím a dohodě o provedení práce s vysokoškolským sportovním centrem se dá říct, že jsem poloprofesionálka, tedy zatím alespoň tento rok. Z toho mám radost. A pochopitelně mi pomáhá i stipendium od Konta Bariéry. Toho si moc vážím a děkuji.

Na své první paralympijské hry se moc těší a aktuálně jim podřídila i studium. „Ačkoliv jinak studuji prezenčně, tento ročník bylo nutné si rozložit a mít individuální vzdělávací plán. Hodně věcí absolvuji on-line. Nedalo se to skloubit s tréninky. Osmkrát týdně jsem v bazénu, jednou v posilovně. A teď to bude nutné ještě zintenzivnit,“ konstatuje jedna z nadějí českého paraplavání. Skromně se však neřadí mezi největší želízka v ohni, respektive vodě. K nim počítá kolegy z reprezentace Davida Kratochvíla a Arnošta Petráčka.

Těšení bez nervozity

S plaváním začala v roce 2006 v Kontaktu bez Bariér. O dva roky později se posunula k závodění, které jí loni vyneslo zatím největší úspěch v podobě 3. místa na mistrovství světa. Medaili má i z mistrovství Evropy. O svých cílech a ambicích však mluví věcně a realisticky: „Nejlépe mi jde kraul na těch dvě stě metrů, tak tam bych se ráda dostala do finále. Ve světových tabulkách teď figuruji na šestém místě, z toho vycházím. Nominace však nejsou ještě úplně ukončeny, tudíž těžko přesně odhadovat víc.“

Agáta díky sportu dost cestuje po světě, je ale ráda, že Paříž není tak daleko. „Díky tomu mi může přijet fandit i mamka společně s mojí kamarádkou a její mámou. Snad bude po závodech i čas na nějaké poznávací vycházky. Moje starty by se měly uskutečnit v průběhu prvního týdne. Začínat budu hned první den plaveckých soutěží. Nervózní zatím nejsem, tak se budu snažit, aby mi to vydrželo,“ usmívá se trochu plaše Agáta.

Medaile těžší diplomu

Svoje tréninkové podmínky si pochvaluje. V Brně využívá dva bazény, na Kraví hoře a na Lužánkách. Druhý jmenovaný je jediný padesátimetrový, který má k dispozici. Obě sportoviště jsou prý bezbariérově vyhovující, až na těžké otevírání dveří v šatnách. Agátině přípravě se věnuje trenér z SK Kontakt Brno v maximální možné míře. „Většinou plavu hodinu ráno a hodinu odpoledne, někdy i víc. Díky získaným medailím a dohodě o provedení práce s vysokoškolským sportovním centrem se dá říct, že jsem poloprofesionálka, tedy zatím alespoň tento rok. Z toho mám radost. A pochopitelně mi pomáhá i stipendium od Konta Bariéry. Toho si moc vážím a děkuji,“ vzkazuje Agáta Koupilová všem, komu vděčí za podporu ve svém úsilí.

Na otázku, jestli bude těžší vyhrát paralympiádu, nebo vystudovat práva, odpovídá vcelku bez váhání, že paralympijská medaile je dosažitelná hůř. „Na rozdíl od školy máte jen jeden pokus jednou za čtyři roky, navíc nezáleží jen na vás, ale také na výkonech soupeřů. Přesto budu muset po Paříži studiu věnovat opět víc pozornosti, abych to zase až tak moc neprodlužovala,“ slibuje si Agáta, zároveň však přiznává, že už teď pošilhává po dalších sportech. Chce zkusit badminton na vozíku. Sport je zkrátka její vášeň!