Jako se bájný pták Fénix znovu zrodí ze svého popela v ještě větší kráse, i brněnské ParaCENTRUM Fenix pomáhá svým klientům po poranění míchy a jejich blízkým znovu nastartovat. Jak praví zdejší heslo: Roztáčí život naplno!

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Cílovou skupinou i poskytovanými službami je Fenix velmi podobný pražskému Centru Paraple. Ředitel Michal Odstrčil se takové paralele nebrání, ostatně jisté prapůvodní kořeny jsou společné. „Kdysi měl Svaz paraplegiků ideu, že centra podobná tomu pražskému založí ve všech krajských městech. Vznikla zde tedy pobočka, ale svaz zjistil, že se to nedá v takovém objemu utáhnout. Místní pracovníci však chtěli v započatém díle pokračovat, a tak roku 2004 vzniklo samostatné ParaCENTRUM Fenix,“ ohlíží se do historie současný šéf.

Postavit se na vlastní kola

Podobností mezi oběma zmíněnými institucemi je řada, zdejší ředitel však opakovaně zdůrazňuje, že tady jdou vlastní cestou. Oproti Centru Paraple nabízejí například i bezbariérovou přepravu a asistenci. „Vyplývá to z odlišných regionálních podmínek. V Praze jsou tyhle služby saturovány jinými poskytovateli,“ vysvětluje Michal Odstrčil. Fenix disponuje upravenými vozidly Fiat Dobló a Ford Tourneo, kterými denně rozveze průměrně pět lidí za službami, ale i domů, k lékaři, za zábavou, zkrátka, kam je potřeba.

Komplexní služby přímo v sídle ParaCENTRA využívá asi 120 lidí, z nichž každý přijíždí alespoň jednou za týden. Celkově se tu v minulém roce vystřídalo úctyhodných 627 klientů, kterým Fenix nabízí mimo jiné i třítýdenní pobyty lázeňského typu a telefonické či on-line celorepublikové poradenství. 

Největší skupinu uživatelů služeb tvoří lidé mezi 25 a 35 lety, výrazně pak také lidé nad 65 let. „Pravidelní návštěvníci jsou z Brna a okolí, na pobyty jezdí především lidé ze vzdálenějších koutů Moravy, občas dokonce i ze Slovenska. Jsou mezi nimi zkušení vozíčkáři i ti čerstvě po úrazu. Podle toho se odvíjí také náplň jejich činnosti během pobytu ve Fenixu. V počátcích klademe velký důraz na fyzioterapii a nácvik soběstačnosti prostřednictvím ergoterapie. Jde o dlouhodobý proces. Ti lidé si musí přeskládat život, hodnoty a plány. Svým způsobem se z nich stává nový člověk,“ vysvětluje Michal Odstrčil.

Klademe velký důraz na fyzioterapii a nácvik soběstačnosti. Jde o dlouhodobý proces. Ti lidé si musí přeskládat život, hodnoty a plány. Svým způsobem se z nich stává nový člověk.

Ku pomoci je jim také sociální rehabilitace a poradenství, psycholog, fitness trenér, instruktor soběstačnosti, výživový poradce, asistenti a motivátoři. Zároveň probíhají různé kurzy, besedy a společné akce. Mimo jiné tu funguje například zajímavý projekt HandMedia, který vytváří videoprůvodce o bezbariérovosti různých míst v Brně a okolí. Členy realizačního týmu jsou sami lidé s postižením. Ti nechybějí ani mezi pracovníky Fenixu. Z šedesátky zaměstnanců je 14 lidí s postižením, polovinu tvoří zdejší bývalí klienti.

Instruktor s osobní zkušeností

Patří mezi ně i Jarda Náhlík (36), vedoucí fakultativních služeb a přepravy a instruktor posilování v jedné osobě. Paraplegikem je od roku 2001, takže má bohaté zkušenosti, které může předávat ostatním. „Snažíme se podporovat soběstačnost a k tomu je potřeba svalový základ. Snažím se proto naše klienty zaškolit v technice cvičení, které se musí provádět odborně, jinak by si člověk mohl i ublížit. Máme k tomu k dispozici slušně vybavenou posilovnu. Některé stroje lze používat na vozíku bez úprav, jiné jsme si sami uzpůsobili. Jako například veslovací trenažér přidáním speciální sedačky,“ popisuje Jarda, kterého posilování a sport obecně vždy bavil. 

Sám se věnuje basketbalu. „Aktivita je velmi důležitá, už jen třeba proto, aby člověk nepřibíral zbytečná kila. Někoho je sice opravdu těžké k něčemu přimět, ti agilnější však naštěstí převažují. Mám zkušenost, že k posilování se motivuje lépe než k samotnému sportu. Řada lidí to totiž spojí s návštěvou fyzioterapie, na kterou sem dojíždějí. Jen kvůli posilovně by jich asi tolik nepřijelo. Každý týden tu mám pravidelně tak 12 lidí. Docházejí také jejich rodinní příslušníci nebo naši zaměstnanci.“

Mezi Jardovy pravidelné klienty patří také Patrik Herout (35), který dojíždí dvakrát týdně 40 km, aby si zacvičil a zaposiloval. Na vozíku se ocitl v roce 2009 po nehodě s motorkou. Poškodil si míchu v oblasti krční páteře C5, takže má částečně ochrnuté i ruce. „Roky jsem byl prakticky jen doma a skákal kolem mě brácha. Když jsem si našel přítelkyni se dvěma dětmi, rozhodl jsem se rozhýbat a něco se sebou dělat. Fenix mi v tom hodně pomohl. Tady mě vycepovali a naučili soběstačnosti. Vyzkoušel jsem si na půl roku i samostatné bydlení v bezbariérovém bytě, který mají nedaleko odtud k dispozici. Podíval jsem se díky nim s handbikem k italskému jezeru Lago di Garda nebo se proletěl na paraglidu,“ usmívá se optimistický Patrik, který podniká v energetice. Nakonec zasedl i v radě paraCENTRA, rád by ho s ostatními posouval dál.

Střecha nad hlavou

Velkou výzvou je v tomto ohledu sídlo Fenixu. Dvoupodlažní pavilonová budova z roku 1975 přiléhá k původnímu internátu zdravotních sester fakultní nemocnice. Jde o hezkou ukázku dobové architektury, která ovšem přímo volá po rekonstrukci. Pro ParaCENTRUM je otázka střechy nad hlavou kruciální. Stávající, navíc pouze pronajaté prostory nevyhovují.

Myšlenky na rekonstrukci vedení opustilo před pěti lety, kdy se začaly rodit plány na výstavbu nového centra. Existují vizuální studie, dokonce se podařilo vyjednat určité finanční dotace.

Roky jsem byl prakticky jen do ma a skákal okolo mě brácha. Když jsem si našel přítelkyni se dvěma dětmi, rozhodl jsem se rozhýbat a něco se sebou dělat. Fenix mi v tom hodně pomohl.

Ukázalo se však, že realizace je běh na delší trať, než se původně přepokládalo. A tak bylo nutné evropské peníze vrátit a trpělivě pokračovat v přípravách. Největší problém představuje v současné době nalezení vhodného pozemku. Ředitel Michal Odstrčil by nějakou nabídku jedině uvítal, o to víc, že vlastník stávajícího objektu centra, Fakultní nemocnice Brno, oznámil ukončení pronájmu ke konci června příštího roku. 

Vedení přitom také řeší otázku financování. Podobně jako u jiných neziskových organizací v České republice to ani tady není snadné. Celkem 66 % z patnáctimilionového rozpočtu tvoří osobní náklady, rehabilitaci Fenix dotuje ze dvou třetin, přestože má po šestiletém jednání smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Finance přicházejí od státu, kraje i města. „Nebo například také od Konta Bariéry, které nám pomohlo s úhradou kurzů pro zaměstnance, za což jsme velmi rádi. Jsou velmi důležité z hlediska osobního rozvoje, který funguje jako dobrá prevence syndromu vyhoření. I když tu pracují fajn lidé a je nabíjející potkávat zajímavé životní příběhy a pomáhat druhým, může to být často i vysilující,“ doplňuje ředitel Odstrčil.

Dává proto zaměstnancům možnost realizovat se například v přípravě společenského plesu nebo charitativních akcí, jako jsou koncerty, výstavy či dražby výtvarných děl dětí a mládeže. I ty představují příspěvek do rozpočtu. „Část příjmů představují také platby od klientů. Máme i firemní či individuální dárce. V posledních letech se rozjely podnikové zaměstnanecké sbírky. To jsou ideální peníze, které nejsou dotačně vázané, tudíž je lze použít libovolně,“ vypočítává Michal Odstrčil. 

Přes popsané trampoty se sídlem i financemi je optimistický a dodává, že se nebojí – ani současné koronakrize. „Jistá rizika výpadku příjmů to sice představuje, jsou omezeny společenské akce, některé firmy zažívají hubené časy, ale jiné zase naopak – IT technologie, zásilkové služby. Určitě to zvládneme a zase bude dobře!“

ParaCENTRUM Fenix, z. s. 

Netroufalky 787/3
625 00 Brno
www.pcfenix.cz